Tajemství lidí, kteří se učí pracovat s AI

Ano, správně. Osm a víc hodin. Týdně.

To není o tom, že si s tím “na chvilku pohraju”.

To je o hluboké práci s AI a investici do své budoucnosti.

Když jsem se díval na ty výsledky, uvědomil jsem si, že právě tohle je ta věc, kterou mají společnou všichni lidé, kteří se naučili AI skutečně využívat.

Není to dovednost. Není to technické vzdělání. Je to ochota věnovat tomu čas.

Proč to tak je?

AI není jako Excel, kde se naučíte jeden vzorec a ten funguje pořád stejně.

Musíte zkoušet:

• Různé nástroje
• Různé modely
• Různá zadání
• A hlavně neustále iterovat a hledat cesty k správnému výsledku

Seth Godin to ve svém článku Používání (a design) nástrojů popisuje skvěle:

„Kvůli tomu, že jsme ‚příliš zaneprázdnění, abychom se učili‘, býváme frustrováni, protože nepoužíváme naše nástroje správně. Obviňujeme přitom nástroje místo toho, abychom se je naučili používat.“

Moderní nástroje jsou prostě tak komplexní, že většina lidí využívá jen zlomek jejich možností.

Často právě kvůli nastavení „too busy to learn“ (jsem příliš zaneprázdněný, abych se něco učil).

Jenže toto není otázka času, ale motivace a priorit.

A taky ambice a rozhodnutí, že se tomu zkrátka budete věnovat o něco víc než dnes.

Čekání na zázrak

Musíte se vyrovnat s tím, že experimentování zpočátku nepřinese ani žádnou časovou úsporu. Často právě naopak. Co ale získáte, je něco mnohem důležitějšího – lepší intuici v tom, kde AI pomůže a kde ne. A tahle hodnota roste a časem se násobí.

Přesně to mi v posledních dnech potvrdilo několik e-mailů od účastníků mého programu Future AI Leader. Myslím, že to stojí za sdílení…

Jedna účastnice mi napsala:

„Po každém kurzu jdu jak malé dítě na chatbota a ‚chatbotuju‘ si všechny ty věci – slyšela jsem o XY, vysvětli mi prosím, k čemu by to mohlo být…“

Tohle miluju. Když se někdo nespokojí s tím, že některým věcem nerozumí a chce to pochopit a využít. Protože tohle je přesně ta zvídavost a mindset, kterou v době AI potřebujeme nejvíc.

Další účastník vytvořil aplikaci, kam nahraje účtenky a porovná ceny potravin z polských a českých obchodů:

„Rád bych se svěřil s tím, k čemu mne zatím FAIL po dvou pátcích „inspiroval“. Na úvod musím říct, že nejsem programátor…asi po hodině práce jsem dospěl k verzi 1.0…mám pocit, že se mi otevřela nebeská brána…a bohužel i další díra do peněženky 😄„

Hodina práce. Žádné programátorské vzdělání. Ale ochota zkusit něco nového (a taky do toho investovat něco svého.) Ale na konci toho všeho – funkční aplikace.

Tahle zpráva mě potěšila úplně nejvíc:

„Filipe, chci moc poděkovat za dramatický posun mého vnímání a nastavení během 2 lekcí FAILu…nejsem žádný „ajťák“. Jsem obchodník – celý – dlouhý – život. Mým světem je powerpoint, excel a jednání se zákazníky. Zároveň mám minimální zkušenosti se stavěním asistentů a agentů. Ale po dnešních 2,5 hodinách (teď večer) jsem na nejlepší cestě jednoho zcela praktického mít.“

A na konci pak byla tato skvělá metafora.

„Potvrzuji tu staletími ověřenou skutečnost, že se vyplatí si najít čas a vyměnit hranaté kolo na tom rudlíku za kulaté…“

Vídíte to? Dvě a půl hodiny. Teď večer.

O tom to celé je

Najít si na to čas.

Ptát se na věci, kterým nerozumím.

Zkusit něco, co jsem dosud nezkoušel.

Všechno ostatní už totiž máme. Včetně pomocníka, lektora a experta, který je nám k dispozici 24/7 a se kterým můžeme všechno řešit právě ve chvíli, to potřebujeme (ano, mluvím o AI).

Jak říká Seth Godin: „Jakmile najdete nástroje, které stojí za to, abyste se s nimi naučili pracovat, naučte se to.“

Takže co teď?

Zkuste to třeba dnes večer. Nebo zítra večer. Nebo o víkendu.

Pokud si na to nenajdete čas teď, nenajdete si ho ani příště.

F.