# Proč jsem AI optimista: realita, příležitosti a jak se nebát

Superpowered #4 · Filip Dřímalka

Přepis celé epizody. Tematické časy jsou zaokrouhlené.

## 00:00:00 · Výběr z dílu

Já neovlivním, jestli AI laboratoř zpomalí nebo zastaví vývoj AI. Ale ovlivním to, jestli se s tím sám naučím pracovat. Najednou mám nejenom druhý mozek, ale mám druhé ruce. Najednou já vytvářím věci, můžu realizovat svoje nápady a jediné, co mě dneska omezuje, tak je představivost. Máme možnost dělat víc a máme možnost to dělat levněji. Začínáme žít ve zlatém věku tvůrců. Když to dopadne dobře, tak je škoda každýho dne, který jsem strávil strachem.

## 00:00:32 · Znělka

Hudební znělka podcastu.

## 00:00:43 · Úvod

Dobrý den, ahoj, zdravím přátelé a všechny příznivce digitálních inovací a AI. Já jsem Filip Drimalka a toto původně měl být nový díl podcastu Budoucnost nepráce v rámci edice Superpowered, ale rozhodl jsem se ho udělat trošku jinak, protože se toho teďka děje strašně moc, ale nejenom že se toho děje hodně v AI, ale zároveň cítím, že se objevuje čím dál víc kritických hlasů, čím dál víc katastrofických předpovědí a řekl jsem si, že zkusím natočit díl, který bude optimistický.

A i když pro řadu lidí může způsobit diskomfort, protože ukážu, jak se věci reálně mají a jak dneska opravdu vypadá práce s umělou inteligencí, tak chci ukázat příležitosti a taky to, jak pracovat s negativními zprávami, které vidíme všude kolem nás. Takže dneska se chci zaměřit na to, jaká je realita a taky jak být v pohodě s tím, co se děje, a otočit to, přerámovat to, tak abyste z toho neměli strach, stres nebo FOMO, ale naopak, aby vás to třeba motivovalo do další práce.

Takže jdeme na to.

## 00:02:02 · Jak se mění AI modely

Já bych chtěl začít tou realitou. Já jsem na začátku roku v únoru vydal článek a natočil video, které reagovalo na velmi úspěšný post Matta Shumera, který se jmenoval Děje se něco velkého. A Matt Shumer tam popisoval, že za uplynulé tři měsíce kompletně změnil způsob své práce, protože vzhledem k tomu, že přišly nové opravdu chytré modely, které uměly programovat, které uměly pracovat agensky, tak najednou viděl, že ta budoucnost bude úplně jiná.

A uvědomil si to na vlastní práci. Ten model, který způsobil největší změnu, byl model Opus 4.5, který přišel v listopadu 2025. No a potom na jaře přišlo něco, čemu někteří lidé říkají jako údolí zklamání, protože přišly modely, které nebyly zas tak dobré, ale teď se to zase neuvěřitelně rozjelo. To znamená, v červnu přišel model Fable od Anthropicu, v září pak přišla Astra od GPT, no a přišli další od DeepSeeku.

A najednou těch modelů přicházelo čím dál víc, čím dál rychleji. Pro mě byly dvě velké změny v posledních dvou měsících, plus minus. Ten první byl GPT-5.6 od OpenAI, kdy jsme přešli, já stoprocentně, z Cursoru na ChatGPT Codex, což je pořád podle mě skvělá aplikace pro spoustu lidí, protože je to úplně nová úroveň toho, jak můžete pracovat s AI, pracuje s lokálními soubory, umí programovat, umí se napojit na spoustu aplikací.

Takže já jsem v létě pracoval v Codexu, no ale minulý týden, respektive v září 2026, přišel Opus 5.5. A to je za mě nejlepší model, s jakým jsem kdy pracoval. My jsme natočili s mými kolegy podcast, kde jsme se bavili o tom, jak je Codex a GPT-5 skvělej, no a rozhodli jsme se ho nevydat, protože pár dnů poté přišel Opus a vlastně všechno bylo jinak.

No a ono se ukazuje, že jednak rychlost, s jakou velké AI laboratoře přichází s novými modely, se zrychluje, to znamená ještě před dvěma lety přišel nový model zhruba jednou za 70 dní, dneska je to zhruba jednou za 11 dnů a dokonce lidé predikují, že v létě 2027 to bude skoro každý den. Takže zrychlilo se to hodně a i to samo o sobě může způsobovat diskomfort.

Protože všude se o tom mluví, přitom když pracujete s AI, tak ten nový model neznamená, že se vám najednou kompletně otočí práce. Jenom to znamená, že ty věci jsou daleko jednodušší. Takže nemusíte tolik řešit promptování, nemusíte tolik řešit nějaké neshody, že třeba ten model nepochopí to, co po něm chcete. Čím novější a lepší jsou ty modely, tak je vlastně jednodušší začít a dělat s tím extrémně zajímavý věci.

Takže modely přicházejí čím dál rychleji a jedna z věcí, kterou se musíme naučit jako lidé, je spíše nebát se je změnit, nebát se přizpůsobovat tomu, že přijde nový model, já ho vyzkouším a pokud funguje lépe než ten jiný, no tak v něm budu pracovat více. Ale celé to směřuje jenom k tomu, že nám umožňují dělat zajímavější věci a umožňují nám to dělat jednodušeji.

## 00:05:34 · Inteligence modelů a AGI

Nejsou to ale jenom AI modely pro běžnou práci, ukazuje se, že inteligence těchto modelů neuvěřitelně posunula to, co jsme si mysleli, že bude možné. Když Mensa z Norska zkoušela AI modely, tak před třemi lety modely byly na úrovni IQ 64, před dvěma lety na úrovni průměrného člověka, před rokem na úrovni velmi chytrých lidí a dnes překročily ten benchmark. A naměřilo se 151 tuším, což je vlastně mimo už ty žebříčky, tak jak je dneska máme nastavené.

Takže já osobně to vnímám, pokud pracujete s těmi nejlepšími modely, tak určitě mi dáte za pravdu v tom, že jsou daleko daleko chytřejší než dříve. A samozřejmě i to pak přináší určitou nejistotu a otázky. Co budeme dělat, když najednou to bude třeba 300 nebo 500 nebo 1000? Já se spíš dívám na to jinak, snažím se přerámovat a vždycky se ptám, co s tím dokážu postavit.

Protože najednou mám k dispozici inteligenci za cenu brigádníka a klíčová otázka je, co s tím můžu dělat a to vám dneska ukážu. Jinak hodně se začíná skloňovat pojem AGI a začíná to vyvolávat diskuze, protože když se podíváte na Twitter, respektive X, tak tam půlka mého Twitteru nemluví o ničem jiném, že jsme na 86–90 % AGI. Skeptici zase říkají, neříkejte slovo AGI nebo zkratku AGI.

Pro ty, kteří tu zkratku neznají, je to vlastně Artificial General Intelligence, to znamená jedna z těch vyšších forem umělé inteligence. Těch definic existuje řada, dokonce se měnily v čase, takže neexistuje jedna definice. AI laboratoře to někdy vztahují na to, když bude AI schopna dělat práci tak, jak ji dělají ekonomicky aktivní lidé. Někdo to zase vztahuje na řešení nějakých komplexních úloh, někdo to vztahuje na fyzický svět, to znamená, že v momentě, kdy AI je schopna porozumět fyzickému světu.

No a ukazuje se, že v řadě těch případů se podle mě velmi blížíme tomu, že ty definice budou naplněné. Pro mě osobně je to spíš pocit, který mám ve spolupráci s AI, kdy dávám jí čím dál náročnější úkoly a opravdu cítím, že je dokáže vykonávat a hlavně rozumí tomu, co jí říkám. Takže pro mě opravdu je to dneska na takové úrovni, že jsem si ještě před pár lety nedokázal představit, že tam budeme takhle rychle.

A možná tam ještě jeden element, který možná racionálně uvažující lidé nebudou mít rádi, a to je, že to je magický. A takhle to popisuje spousta lidí, kteří s AI pracují. To znamená, najednou já vytvářím věci, můžu realizovat svoje nápady a jediné, co mě dneska omezuje, tak je představivost.

## 00:08:52 · Úspora za energie a portál Future AI Leader

Protože AI spoustu věcí je schopna realizovat. Já jsem měl v posledních pár týdnech spoustu příkladů, natáčel jsem o nich taky videa. Jeden příklad byl, když jsem zadal agentovi v Codexu, aby mi vyjednal úspory za energie, respektive změnu dodavatele energií a ten agent prohledal můj e-mail, našel tam smlouvy s dodavateli elektřiny i plynu, šel dokonce sám, to bylo zajímavé, šel na web energetického regulačního úřadu, vyplnil tam kalkulačku, aby zjistil, jaké jsou dneska veřejně nabízené ceny a potom poptal energie u pěti nebo šesti dodavatelů.

S těmi dodavateli si pak vyměnil 54 e-mailů. Vyjednával a samozřejmě já jsem potvrzoval, jestli nabídnout, jestli už skončit, jestli teda vybrat. Pak mi vždycky nabízel ty varianty. No a ušetřili jsme téměř 26 000 korun, to znamená 25 986 korun a mně to zabralo opravdu minuty, protože jsem jenom vždycky řekl super. Pokračuj ve vyjednávání nebo zkus ještě oslovit tady toho dodavatele. Jinak to celé vyjednal sám.

No a druhej takovej příklad byl, kdy jsem teď stavěl novou verzi portálu Future AI Leadera, což je portál pro účastníky mého programu, kdy já stavím portál, který je extrémně personalizovaný. To znamená, není to jenom aplikace, kde lidé najdou záznamy z těch našich kurzů, ale najdou tam jednak doporučení na míru, který jim generuje AI po každém modulu, najdou tam všechny moje agenty a prompty, najdou tam sdílenou, já tomu říkám kolektivní inteligenci, takže když lidé sdílí, jak používají AI, tak to AI pak zpracovává a popisuje to ve scénářích, tak aby se mohli všichni inspirovat.

No a já to stavím za pomoci AI. Nenapsal jsem ani řádek kódu a ukazuju na tom, že dneska opravdu ty modely jsou tak daleko, že to dokážou naprogramovat sami. A já když jsem teď stavěl novou verzi toho portálu pro podzimní běh, který mimochodem začíná 16. 10., tak jsem to udělal tak, že jsem programoval v Claude Code, vedle toho jsem měl spuštěný na počítači v kanceláři Codex.

A ten Codex byl jenom proto, aby sám mohl naklikávat, protože on má funkci takzvaný computer use, to znamená dokáže velmi dobře naklikat cokoliv na vašem počítači. A já jsem se zaregistroval v nástroji Linear, což je nástroj na řízení projektů nebo úkolů souvisejících, když stavíte nějaký produkt nebo projekt. A v tom Linearu oba ty AI nástroje dávaly úkoly pro sebe i pro mě a následně si je komentovali a realizovali.

Takže když Claude Code naprogramoval nějakou novou verzi a potřeboval, aby to Codex naklikal a udělal takové uživatelské testování, tak mu to tam zadal jako úkol, Codex si to vzal a normálně klikal na počítači a postavili jsme to za víkend. Bylo to neuvěřitelný sledovat, jak ty AI se spolu baví a bylo to pro mě fascinující a zároveň mi to zase ukázalo, jak bude vypadat svět práce.

Nechci říct budoucnosti, ale vlastně, jak už vypadá dneska pro ty, kteří pracují s tou nejlepší AI. Jinak možná jste zaznamenali, že na internetu se teď začaly objevovat videa, která jsou dělaná takovým motion designem, kde nabíhají slova, texty, screenshoty, obrázky. To je vlastnost modelů od Anthropicu, Sonnet a Opus, které umí dělat naprosto fantastický videa. Takže já když jsem jenom poprosil, aby udělal popis toho, jak funguje ta platforma, tak on udělal tady to video, které teďka vidíte na obrazovce.

Kdy dal tam reference, dal tam animace toho, jak dneska ta platforma funguje. Všechno si to naklikal sám, to znamená, já jsem mu jenom řekl, ať udělá návrh, jak by to video mohlo vypadat. On mi pak dal scénář. Já jsem mu dal zpětnou vazbu a on celé to video udělal.

## 00:13:15 · Tvorba videí a osobní agenti

Takže opravdu ty nové modely dneska jsou úplně na jiné úrovni, než jak to bylo dřív. A jediná cesta, jak dneska můžete poznat, co ty modely umí, tak je opravdu to, že pracujete s těmi nejlepšími nástroji, což je za mě dneska Claude a ChatGPT, ale nejenom s těmi chatovacími. Protože ty chatovací nástroje, to je taková hračka, která se teď změní a začnou z nich být agentské systémy.

To znamená, že se nebudete jenom bavit, ale že za vás budou dělat práci. A oni už to teďka dělají, zatím je to spíš v těch programovacích nástrojích jako je Codex nebo Claude Code, ale přichází to i do běžných uživatelských nástrojů. Zatím ne v Evropě, i když toto natáčíme 30. 9., takže doufám, že brzy už to bude, ale dneska právě takové ty osobní agentské systémy jsou nejvíce populárním tématem v Silicon Valley.

Facebook, respektive Meta, spustila Muse. Elon Musk spustil Grok Bot a OpenAI spustil Dots. A celé je to postaveno na tom, že máte AI, se kterou se bavíte, ona je napojená na váš e-mail, na další vaše zdroje, může to být banka, může to být cokoliv dalšího, a potom pracuje pro vás. Lidé jsou z toho úplně nadšení, protože najednou mám nejenom druhý mozek, ale mám druhé ruce, takže dělají spoustu věcí.

Třeba to, že tak jako já vyjednávají s dodavateli, nechávají si vyřešit různé pokuty, smlouvy a tak dál. Já jsem si taky nechal projít veškeré moje transakce, co platím za různé nástroje. On mi objevil, že tam byla zdvojená platba za doménu u Websupportu. Já jsem mu jenom řekl, ať to vyřeší, on napsal do Websupportu a vyřešil to s nimi a peníze mi přišly zpátky na účet.

Takže toto najednou bude úplný standard toho, jak pracujeme s AI. Je klíčové, aby ten, kdo má ambici opravdu využít AI a zároveň zvýšit si v tom svoji kompetenci, pracoval tady s těmi agentskými systémy, protože to je jediná cesta, jak já vidím budoucnost. Ale zároveň se na to musíme připravit i ve firmách, protože pokud toto se dostane do rukou čím dál více lidí, tak to budou využívat na to, aby kontaktovali firmy, aby vyřizovali stížnosti.

A přiznám se, že nevím, jestli jsou firmy připravené na to, že se s nimi dneska začne bavit tisíce, desítky tisíc agentů. Protože tak, jak já jsem poptával energie a vyměnili jsme si 54 mailů, tak těch 54 mailů jsem nepsal já, ale na druhé straně to vždycky musel řešit nějaký pracovník zákaznického centra. Takže jakmile začnete využívat tyto agentské systémy, vidíte úplně jasně, jak bude vypadat budoucnost.

## 00:16:23 · AI a naše emoce

Buď se vám to líbí, nebo se vám to nelíbí, ale to je tak asi všechno, protože se to děje. A možná se vám nelíbí, že se o AI mluví tak často všude, někomu už to začíná dost vadit, ale my jsme pořád ještě úplně na začátku. Bohužel, bohudík, záleží, jak se na to díváte, o AI se bude mluvit daleko víc. Protože zatím je to jenom otázka bubliny.

Bubliny možná vás, kteří se díváte na tohle video, možná nadšenců. A i když ta bublina se zvětšuje, pořád drtivá většina lidí vůbec AI neřeší, anebo to řeší jako chytřejší Google. Takže ta bublina se bude zvětšovat. A my bychom se spíš měli naučit pracovat s těmi našimi emocemi, protože to nezměníme. Samozřejmě můžu, chtěl jsem říct, odstěhovat se na venkov a říct nějaké město, ale nebudu dělat srandu z Brna, protože teď natáčím v Brně samozřejmě a Brno miluju.

Mimochodem, jenom taková odbočka, New York Times jednou napsali, že Brno je středoevropské Silicon Valley, takže pokud chcete žít ve městě, kde to inovacemi žije, tak se přestěhujte za námi do Brna. Ne, samozřejmě, můžu začít dělat práci, kde AI buď nebudu potřebovat, i když je samozřejmě otázka, jaké práce to budou, nebo se můžu naučit pracovat s tím, že vlastně ta moje práce právě bude postavena na tom, že to dělám ručně, tak jak dneska pořád gramofonový desky mají svoje místo ve světě Spotify a Deezeru a dalších.

No anebo podle mě je nejlepší naučit se pracovat s vlastní reakcí na to, Jaké emoce vnímám, jak s nimi pracuju, když vidím všechny ty novinový titulky, když vidím to, že každý dneska mluví o AI. Takže ať se nám to líbí nebo ne, je to tady. A i moji přátelé častokrát sdílí buď svoji obavu, nebo to, že jim to možná vadí nebo že se obávají toho, co AI může přinést.

## 00:18:37 · Obavy a přijetí změny

Karel Novotný připomínal film Don't Look Up s Leonardem DiCapriem a v té diskuzi potom jsme dospěli k tomu, že samozřejmě se obává velkého průšvihu, který s AI přijde a ta obava je naprosto oprávněná. Ale bohužel těch obav začíná být čím dál víc, protože média a sociální sítě nás krmí všemi těmi katastrofickými scénáři, co se může stát. Takže jednak vidíme ty katastrofické scénáře, jednak možná sami cítíme, že to ohrožuje tu naši podstatu, kdy jsme si budovali nějakou expertízu, nějakou kompetenci.

Dokážu si představit, že ten, kdo dělal animace a motion design a najednou vidí, že to někdo udělá na jeden prompt, tak se musí cítit hrozně. Někdo jiný naopak díky tomu tu svoji animaci dělá ještě lepší. Takže vždycky se na to můžeme dívat dvojím pohledem a možná i tady můžeme aplikovat takových těch pět stupňů zármutku. No ale máme popírání, hněv, smlouvání, smutek, přijetí, akceptace.

A já si myslím, že ta akceptace je ten nejlepší přístup, protože pak si uvědomíme, že nejsme bezmocní a že s tím můžeme něco reálně dělat. A pak je ještě jedna rovina všech tady těchto úvah, a to je: Měl bych stejný pocit, kdyby mi AI pomáhala a opravdu bych díky ní měl lepší život? To znamená, kdybych opravdu s ní dokázal pracovat a nejenom bych dělal lepší práci, nebo kdyby mi pomohla ušetřit peníze, kdyby mi pomohla lépe učit žáky ve třídě, ve které učím.

Protože ten optimismus častokrát pramení z toho, že dokážeme využít nějakou technologii. Naopak ten pesimismus často pramení z toho, že něco neznám, nepracuju s tím, nebo to třeba vnímám právě zkresleně z novinových titulků, z konferencí. Takže proto bychom se měli snažit tu technologii objevit a zkusit možná na ní najít spíš to pozitivní než to negativní, anebo minimálně vnímat obojí. Já to samozřejmě nepopírám, že i já sám mám všechny ty negativní emoce, které s tím přicházejí.

To znamená, u mě tak na horské dráze někdy i v rámci jednoho dne jsem nadšený, pak mám obavy. Mám FOMO, že bych chtěl dělat milion věcí, pak zase říkám ne. No, trošku zpomal. Takže je to naprosto normální, ale myslím si, že tak jako v případě každé technologie ty emoce byly ambivalentní, ale já jsem celoživotní optimista a myslím si, že ten optimismus, a o tom budu dneska mluvit taky, tak je lepší nástroj než pesimismus.

Já jsem nedávno viděl strašně hezký citát, který říkal: Sleduj zprávy a dojdeš k závěru, že to nikdy nebylo horší. Sleduj historii a dojdeš k závěru, že to nikdy nebylo lepší.

## 00:22:09 · Média a negativní titulky

A je to tak, protože když se dneska podíváte na zprávy a sociální sítě, tak máte pocit, že svět musí skončit možná ještě v roce 2026. A ten negativismus je brutální. Já jsem nedávno natáčel podcast na konferenci Černá AI a samozřejmě jsem dostával otázky, jestli nás AI nahradí, jestli nás zničí a tak dál. A já jsem to celé snažil argumentovat a snažil jsem to přerámovat, že to tak úplně není.

Uváděl jsem argumenty, vysvětloval jsem. A pak když jsem dostal první verzi toho podcastu, tak název toho dílu byl: Zničí AI lidstvo i přírodu? Couvají i vývojáři, vývoj už ale nelze zastavit. Rozhovor s Filipem Drimalkou. Naštěstí přátelé ze serveru FocusOn byli rozumní, takže když jsem jim napsal, že o tom ten podcast vůbec nebyl, tak to předělali. A ten nový titulek zní: AI nás nezničí, ale zachrání, věří Filip Drimalka.

Toto dneska jsou média, protože strach prodává a AI je téma, které je nekonečnou studnicí na tyto negativní titulky. Jsou lidé, kteří postavili ten svůj brand, svoje názory na upozorňování na rizika, což za mě je v pořádku, ale někde je to možná až příliš mnoho. Odborníci varují. Na místě se jí obávat. AI, která se zdokonaluje. Agenti se utrhli z řetězu, začali škodit. Já nepopírám, že se dějí různé bezpečnostní incidenty, ale častokrát ty titulky jsou postavené tak, aby nás právě donutili na to kliknout a abychom se báli.

A je to podle mě obrovská škoda. Stejně tak se objevují predikce lidí, kteří v těch laboratořích pracují.

## 00:24:18 · Předpovědi a pohled zevnitř AI laboratoří

Zase je jich čím dál víc, respektive více o tom mluví, ale mně se moc líbí příspěvek Jamila, který pracoval v OpenAI, který mluvil o tom, že jakmile jste součástí té AI laboratoře, kde jsou vepředu a opravdu se pracuje na těch věcech, které se k nám dostávají až později, no tak neřešíte nic jiného než ty dopady. Pohled váš je velmi zkreslenej, jakmile opustíte tu laboratoř, tak najednou zjistíte, že ta realita je někde jinde.

A já osobně si myslím, že těch lidí, kteří tady predikují zánik civilizace, tak těch vždycky bylo v nějakém množství, akorát teďka dostávají hlas a ta pravda není nikdy v jednom nebo v druhém extrému. Ta pravda je většinou uprostřed nebo úplně někde jinde. Častokrát ti lidé, kteří predikují budoucnost, když se podíváte na ty jejich predikce, tak zjistíte, že spousta z toho nevyšlo a že to častokrát vůbec nemají postaveno na datech.

Jestli to bylo v roce 2016, tak Geoffrey Hinton, který je považován za kmotra AI, tak predikoval, že nemá smysl, abychom vzdělávali radiology, protože AI je nahradí. Ukázalo se, že naopak, že AI jim neuvěřitelně pomáhá, ale že ta poptávka po nich roste. Takže my se častokrát díváme na budoucnost z pohledu dneška, z pohledu té doby a nedokážeme předvídat. A je to podle mě čím dál náročnější.

Ten samý člověk predikoval, že existuje 10 až 20 % šance, že AI přispěje k vymýcení lidstva. A já když jsem se pořádně díval na ty jeho predikce, tak on sám říká, že na to nemá žádnou studii, žádný research, že to je nějaký odhad. Z jeho citu, 10 až 20 %. Což, OK, odhadujme, ale potom moje maminka si přečte tady ten titulek, a i když sama je velmi nadšenou uživatelkou Claudea i ChatGPT, no tak samozřejmě, jako emoci to v ní vyvolá.

Takže těchto předpovědí máme spoustu.

## 00:26:49 · SaaSpocalypse a software

Nejenom že to vymýtí lidstvo, jedna z těch dalších předpovědí tak byla takzvaná SaaSpocalypse, to znamená, že skončí software as a service, skončí aplikace, protože AI je nahradí, což je to možný, ale ukazuje se, že to vůbec není tak, že se to stalo, tak jako to psali média, protože nedávno Stripe je platforma na platby, vydali svůj Economics, kde jsou zajímavá data o tom, jak byznys používá software, jak za něj platí a tak dál.

A ukazuje se, že v těch pár týdnech, kdy se mluvilo o SaaSpocalypse, tak opravdu to bylo pár týdnů a když to odzoomujeme, tak najednou ten růst softwaru, růst uživatelů atd., tak vlastně se obrátil. To znamená, že ty firmy, který už provozovaly software, tak zpomalily o 18 %, no a pak zrychlily na 24 % a mladý firmy rostly o stovky procent. Takže zase, mediálně to byla SaaSpocalypse.

Akcie šly dolů, lidi začli říkat, nemá smysl vyvíjet software, no a ukázalo se, že pro spoustu nových to byl vlastně nástup teprve.

## 00:28:07 · Petr Koubský a společenská reakce

No a mně se strašně líbila esej Petra Koubskýho v Deníku N. Myslím si, že už jenom kvůli ní se vyplatí předplatit si Deník N. Ta esej popisovala to, že se Petr bojí, ale ne umělé inteligence, ale té společenské reakce. A toho, jak jsou najednou vidět ti takzvaní p(doom)eři. Ti doomeři se trumfují číslem pravděpodobnosti, s jakou AI přinese nějakou zkázu. Ty čísla všechny vznikají z momentálních pocitů.

Kdybyste dali to p(doom) na atomovou energii, na využití jádra, no tak to taky může být vlastně od nuly do sta. Vždycky je otázkou ten motiv, někdo má samozřejmě čistý motiv, že cítí a je to správně, že pokud cítím, že bych měl informovat veřejnost o něčem, no tak to budu dělat. Samozřejmě někdy je to schováno za byznysové důvody, protože nebezpečný znamená mocný, znamená to, že se o tom píše.

Anthropic už oznámil, že chce na burzu za pár týdnů s valuací, která je neuvěřitelná. Stejně chci koupit. Ale vždycky jsou tam nějaké motivace, ale my častokrát vidíme to, co ty média si vytáhnou. Ty skutečné rizika existují, nikdo to nepopírá, jsou samozřejmě důvodem ke starostem, ale ne k panice a ne k tomu, abychom najednou tu technologii odsuzovali a vnímali něco, co nám způsobuje špatný sny nebo dokonce dlouhodobou nervozitu.

Regulace určitě potřeba, rizika tam jsou, ale určitě to není tak, že bychom měli dávat prostor tady těm doomerům a že by to riziko bylo tak velké, že bychom najednou měli AI zakazovat.

## 00:30:12 · Historické obavy z technologií

Podle mě je daleko větší riziko, že se budeme bát, než to, že pochopíme, jak technologie funguje a budeme s ní pracovat. Já jsem našel pár zajímavých metafor z minulosti a nejvíce se mi líbí stať Johna Sousy, The Menace of Mechanical Music, z roku 1906, který strašil před gramofonem a před mechanickou hudbou, strojovou hudbou, která podle něj nahrazuje lidský dovednosti, inteligenci a duši.

Ta esej vyšla v Appleton's Magazine v září 1906. On předpovídal, že amatérští muzikanti úplně skončí, že zkrátka takové ty katastrofické obrázky, fonograf u kolébky, hudebník, který zničí svoji kytaru a místo toho má v ruce gramofon. No a samozřejmě realita je taková, že hudbu dneska dělá spousta lidí, někdo ručně, někdo elektronicky, kvalita hudby se posunula neuvěřitelně a najednou, když se třeba dívám na Haniu Rani, jak hraje na klavír a na elektroniku a vysílá to pro šest milionů lidí z francouzské invalidovny.

Vidím, že nic z toho se nestalo. On říkal, že je jen otázkou času, kdy amatéři zmizí. Obával se toho, že lidé ztratí schopnost zpívat, že děti, které uslyší jenom hudbu přes fonografy, tak se stanou lidskými fonografy bez duše a výrazu. No a bál se, že děti budou uspávat stroje, takže to ovlivní ty děti. No a těchto předpovědí my máme spoustu. Přitom se ukazuje, že spousta z nich vlastně se dlouhodobě nenaplňuje.

## 00:32:11 · Obavy o data a vlastní know-how

Nemusí to být jenom tady ty katastrofické scénáře. Ve spoustě diskuzí, který mám na LinkedInu, ve spoustě diskuzí, který mám na jiných sociálních sítích, ale i ve firmách, tak je jedno téma, které se tam prolíná, a to je obava o data, že data uniknou, že AI se naučí na našich datech, že zkrátka naše data jsou tak strašně cenná, že bychom s nimi neměli pracovat s AI.

Nedávno Ethan Mollick publikoval zajímavou otázku. Stal se nějaký velký incident, kdy firmě unikly data kvůli AI? Za poslední tři roky stovky milionů lidí používají AI, nebo k tomu mají přístup, takže s tím pracují. V organizacích to všichni řeší, ale já osobně jediné dva případy, kdy jsem objevil něco takového, tak to bylo jednou Microsoft a tam se nestalo nic hroznýho a potom taky Microsoft, nějakou prompt injection, že se přes mail dokázal Copilot dostat k datům a poslat je zpátky a to bylo vyřešené.

Takže my tady řešíme něco, tři roky, přitom stovky milionů lidí to používají a vlastně nic se neděje. Navíc já už dávno nemám obavy o svoje IP, o svoje intellectual property, pardon, protože zkrátka já vím, že kdykoliv napíšu něco, ať už to byla jedna z mých dvou knížek, ať už to byla moje přednáška, tak stejně to půlka lidí dá do AI. A to, co můžu dělat, je inovovat.

Využívat AI k tomu, abych přinášel nový produkty, nový služby. Jasně, můžu se obávat, říkat, ať s tím nikdo ve firmě nepracuje, ale ta hodnota, kterou nám AI dává, je natolik velká, že převyšuje tu obavu. Dokonce si myslím, že vzniknou něco jako open source firmy, který prostě dají svoje data ven, samozřejmě budou si držet svoje zákazníky a tak dál, ale dají svoje data ven a řeknou, tak pojďte se zapojit a pojďte tu naši firmu rozvíjet, pojďte spolupracovat, ne takže se váš člověk potká s mým člověkem, ale že zkrátka naše AI začnou něco produkovat společně?

Nevím, možná i to vznikne. Takže spousta těch obav se opravdu nenaplňuje. A já bych tady chtěl připomenout citát, který jsme kdysi měli v pokoji s bráchou, protože jsme lozili a byl to obraz, kde byl horolezec na skále a tam byl citát, tuším, že Roosevelta: Jediné, čeho se máme bát, je strach samotný. The only thing to fear is fear itself.

## 00:34:59 · DHH: fotoaparát, programování a optimismus

A já jsem tady to video chtěl udělat i proto, že jsem viděl naprosto skvělou přednášku Davida Hanssona neboli DHH, což je spoluzakladatel společnosti 37signals, která stojí za aplikací Basecamp, tvůrce programovacího jazyka Ruby on Rails, který myslím, že před rokem byl takový hodně skeptický k AI a teď otevíral konferenci Rails World naprosto geniální keynote, kterou doporučuji všem, nejenom programátorům. V keynote jednak ukazoval paralelu AI k malířům a fotoaparátu.

To znamená, když jste chtěli namalovat portrét vaší rodiny, tak před 20. stoletím nebo před koncem 19. století si to mohlo dovolit velmi málo lidí. Trvalo to měsíce, někdy až roky. Když si královská rodina chtěla udělat portrét celé rodiny, tak to mohlo trvat až tři roky. A vlastně opravdu to bylo extrémně nedostupný. Najednou se objevila kamera Kodak Brownie, kdy si portrét mohlo dovolit čím dál víc lidí.

Samozřejmě že malíři neztratili tu svoji práci, dneska když se podíváte na ceny umění, tak jsou úplně jinde než byly. Ale ta změna technologie uvolnila tvořivost, přinesla úplně nové směry, přinesla kombinaci a hlavně dala možnost udělat si ten portrét víceméně komukoliv. Takže když se podíváme jenom na data, tak vlastně dneska jsou tvořeny asi dva biliony fotografií ročně, každý nosí foťák v kapse, no a tvoří čím dál víc lidí.

Někdo si fotí jenom pro sebe, někdo na Instagram. A podobné to je i s programováním, s kreativní a znalostní prací. A David Hansson tam přímo říká, přiznejme si to, přátelé, položme tužky, přiznejme si to, programování skončilo. A teď myslí programování, jako že člověk píše kód. Nedává pro většinu programátorů smysl psát kód ručně, ale ta role se posouvá k tomu, že tvoříme věci, tvoříme software, zadávám agentům úkoly, vytvářím systém tak, aby ti agenti fungovali bezpečně.

Takže mění se role. No a já osobně si myslím, že toto přichází postupně i do jakékoliv znalostní a kreativní práce. Takže já najednou nedělám tu samotnou práci, už nejsem ten sochař, který vytváří prezentaci nebo dělá nějakou metodiku, ale jsem zahradník, který vytváří systém, který ty výstupy práce dělá za mě. David Hansson tam zmiňuje i jednu úžasnou věc. Dívej se, co všechno dneska nemusím dělat.

Programátoři si vždycky psali nějaké knihovny, snažili se psát různé skripty na opakující se věci. A to přece děláme i my lidi. Když dělám prezentace, no tak si udělám šablonu. Když dělám nějaký systém na opakovanou práci, tak nechci dělat některé věci. A AI nám právě umožňuje spoustu věcí nedělat. Budoucnost nepráce. To znamená, já se daleko víc můžu soustředit na to vymýšlení, na ty diskuze, na tu analýzu dat, na tu analýzu čehokoliv, kreativní proces, ale spoustu věcí můžu delegovat na AI, ale to neznamená, že já tu práci nebudu dělat.

A to klíčové v té přednášce je ukončení, protože on tam říká jasně: Máme dvě možnosti, buď se na ty věci můžeme dívat negativně, protože se budeme obávat, že nás to nahradí, že ztratíme ten competitive edge, tu konkurenceschopnost, anebo budeme optimističtí, že nám to dává možnost něco tvořit, něco stavět. Pokud to dopadne blbě, tak s tím stejně nic neudělám. No ale pokud to dopadne dobře, no tak se celou tu dobu budu strachovat, namísto toho, abych s tím něco dělal.

Takže i proto já volím optimismus a myslím si, že dneska AI přináší to, že opravdu můžeme tvořit, ale že i my všichni můžeme programovat. My všichni můžeme dělat videa, my všichni můžeme dělat portréty v té paralele.

## 00:39:52 · Co můžeme ovlivnit

Daleko víc se mi líbí ta rovnice, že to není o té pravděpodobnosti doomu, ale pravděpodobnosti bloomu, to znamená rozkvětu. A taky se mi líbí myšlenka, kterou říkám všude, když se bavíme o těch rizicích a o těch katastrofických scénářích, a to je, že ten strach anebo to, že řešíme ty extrémní dopady, tak nikdo neví, jak bude vypadat budoucnost. Nikdo. Nikdo to neví. Když přišly bankomaty, tak lidi mysleli, že skončí pobočky.

Ty predikce, že něco skončí, a přitom to bude úplně jinak, těch bylo spoustu. Takže nikdo opravdu neví, jak bude vypadat budoucnost. A ten strach, který máme, tak nás odklání od toho nejdůležitějšího. A to je od toho, co sami můžeme ovlivnit. Já neovlivním, jestli AI laboratoř zpomalí nebo zastaví vývoj AI. Ale ovlivním to, jestli se s tím sám naučím pracovat, jestli s tím sám umím tvořit, a jaké dovednosti budou potřebovat děti k tomu, aby dokázaly uspět v době AI.

To jsou všechno věci, na který já se soustředím, protože nemá smysl se dlouho nebo intenzivně zabývat tím, co já nemůžu. A já nezastírám rizika, a to tady opakuju několikrát, vůbec ne, ale pokud si mám vybrat, tak volím optimismus, protože, ještě jednou opakuju, když to dopadne dobře, tak je škoda každýho dne, který jsem strávil strachem, když to dopadne špatně, tak se to stejně nezmění.

Ale to, co je nejdůležitější, nejsme bezmocní a můžeme s tím něco dělat.

## 00:41:40 · Roboti a domácí práce

Proto se já sám osobně dívám na příležitosti a na to, na co bychom se měli soustředit, abychom dokázali ty příležitosti využít. Jeden z těch popisů AGI pro jednoho člověka byl, až za mě dokáže AI vyprat, vyžehlit, poskládat prádlo od a do Z. Což se mimochodem děje. No a není to vlastně to, co všichni chceme? Možná si pamatujete, jak se na internetu objevil citát jedné myslím, že designérky, která psala: Chtěla jsem, aby za mě AI umývala nádobí a prala prádlo, abych já se mohla věnovat psaní básní a grafice, ale AI za mě dělá básně a grafiku a já musím pořád dělat to prádlo a to nádobí.

Tak to je otázka pár let, kdy toto zvládne AI. Nechceme to všichni? Abychom nemuseli třídit ty hromady prádla a hledat ztracené ponožky. No ne, já si dělám legraci, ale ono toto přijde. Opět, ať už se nám to líbí nebo ne. A já si myslím, že i v tom to bude ten bloom. To znamená, že najednou my budeme se moctt věnovat jiným věcem, než tady těm domácím pracem a další.

## 00:43:00 · Jevonsův paradox a nové možnosti

Ale těch příležitostí, když se o tom budeme bavit vážně, je samozřejmě daleko víc. A musím zmínit koncept, o kterém píšu i v poslední kapitole Budoucnosti nepráce. Ten koncept se jmenuje Jevonsův paradox. William Stanley Jevons byl britský ekonom, který přišel s myšlenkou, že když zvýšíte efektivitu, spotřeby něčeho nebo využití něčeho, tak to neznamená, že by ta spotřeba klesla. To znamená, když se zvýšila efektivita využití uhlí, tak to neznamenalo, že ta spotřeba klesla, právě naopak, protože výrobní firmy chtěly používat více uhlí, objevily se vlaky atd.

To znamená, často ten pohled je opravdu kontrariánský, opačný. A my to dnes vidíme i u nás v týmu. Pokud já vidím, že AI umí programovat, no tak já programuji daleko víc. Pokud vidím, že umí dělat videa, no tak já chci dělat víc kontentu na sociální sítě. Dokonce já chci najímat víc lidí. Protože když vidím, co všechno dneska člověk dokáže, tak já chci dělat s pár lidma, se kterýma budem dělat skvělý projekty.

Takže ten Jevonsův paradox je paradox. Častokrát to vnímáme opravdu jednoduše, no ale ukazuje se, že v řadě případů to tak bylo. Bankomaty: provoz poboček zlevnil, banky jich otevíraly víc. Predikovalo se, že tabulkové procesory, Excel, zničí řadu míst účetních referentů. Nestalo se tak. Radiologové, tkalci, paperless office, kancelář bez papírů měla přijít od roku 1990. Ale e-mail ve skutečnosti jako zvýšil množství komunikace a asi ta spotřeba papíru strašně dlouho rostla.

A nevím, jak je to teďka. Takže jedna věc je, že očekáváme, že těch věcí bude méně, ale ve skutečnosti nám umožní toho dělat daleko víc. A druhá věc, zlevní to určité typy úkolů, tím pádem nám to otevře nové možnosti a trhy. Typicky železnice zlevnila dopravu, takže najednou já už jsem nemusel prodávat ten svůj produkt jenom lidem v okolí, mohl jsem ho prodávat na druhém konci státu nebo dokonce světa.

To stejné světlo, zefektivnění světla: najednou světlo přestalo být luxusem a mohli jsme toho dělat daleko víc. Kontejnery a další a další věci. Takže máme možnost dělat víc, a máme možnost to dělat levněji. Ať už je to střih videí, ať už je to programování nebo cokoliv dalšího, tak ano, platíme za tokeny AI, ale ve skutečnosti platíme část toho, co jsme platili dřív, a tím pádem toho můžeme dělat víc.

Takže to je jedna velmi dobrá zpráva pro kohokoliv kreativního nebo podnikavého.

## 00:46:13 · AI ve vědě a výzkumu

Druhá dobrá zpráva je, že AI zrychluje všechno, včetně vývoje a výzkumu. Takže když dostávám otázky, jestli přemýšlím vůbec někdy nad ekologií a já jsem jako velmi ekologicky založen, tak já si myslím, že cílem nebo řešením udržitelnosti není nižší spotřeba, ale je to inovace, jsou to inovace, materiálové inovace, energetické inovace, které můžou zajistit to, abychom žili na této planetě udržitelně. No a spolu s tím souvisí i věda a výzkum.

Ukazuje se, že AI začíná neuvěřitelně… Zase jsem použil „neuvěřitelně“. Schválně spočítejte, kolikrát jsem řekl neuvěřitelně a dám vám svoji novou knihu, kterou píšu. Ale vážně, ten, kdo to spočítá a dá to do komentáře, tak já tam pak hodím link a budete mít zajištěnou moji novou knížku. AI agenti navrhují terapie, zrychlují výzkum. Já to vidím u výzkumníků, se kterýma se bavím nebo který mám ve svým okolí, že jim to neuvěřitelně pomáhá, ať už AI, to že to umí psát skripty, modelovat různý situace a tak dál.

Takže farmaceutické firmy zakládají AI laboratoře, dokonce se předpovídá, teďka vyšel paper vědecký, že je možný, že právě v té vědě a výzkumu tak vznikne takzvané intelligence explosion, to znamená exploze inteligence. A samozřejmě v tom paperu jsou uvedený rizika a opět můžeme si říct, že někdo může vyvinout nějakou biologickou zbraň, anebo se na to díváme pozitivně. Že to zrychlí výzkum nemocí, léků, materiálů a tak dál.

My dneska vidíme zprávu, co když automatizace R&D, vědy a výzkumu, spustí explozi inteligence a zase máme dvě varianty, dívat se na to pozitivně anebo negativně. Já se na to dívám pozitivně, protože vidím, co všechno s tím je možné v R&D a myslím si, že to přinese opravdu strašně zajímavý věci a vyřeší to spoustu problémů, který dneska jako lidstvo máme.

## 00:48:35 · Zlatý věk tvůrců

No a abychom to posunuli k praktičnosti, tak pojďme se pobavit o příležitostech pro nás, pro všechny, pro každého. Jedna z kapitol mé knihy Budoucnost nepráce se jmenuje Zlatý věk tvůrců. A to přesně AI přináší. Už je to tady a je to čím dál lepší. Takže začínáme žít ve zlatém věku tvůrců. Co to znamená? Znamená to, že AI pro člověka, který nejenom konzumuje informace, ale chce tvořit, chce pracovat, tak umožňuje daleko lépe analyzovat data.

Kdy já už nepotřebuji u spousty příkladů mít znalosti nějaké datové analytiky, protože můžu nahrát x souborů, můžu analyzovat, můžu analyzovat velké množství dat, malé množství dat, texty, soubory, obrázky, cokoliv. Můžu vymýšlet věci ve spolupráci s AI. Proto jeden z mých nejoblíbenějších promptů je prompt na takzvaný panel expertů, kdy vymýšlím, analyzuju data a pak když chci nějaký druhý názor, tak ten prompt nadefinuje pět lidí z daného oboru, který se týkají toho mýho plánu a těch pět lidí se o tom začne dohadovat a začne vymýšlet.

A já to pak čtu a je to neuvěřitelně fascinující dívat se na různé pohledy. Můžu se podívat na to, jak dneska pracuju, takže já teďka píšu tu novou knížku, samozřejmě AI mi neuvěřitelně pomáhá s rešeršemi, s přípravou těch témat, s editováním. Já jsem po několika týdnech psaní poprosil AI, analyzuj všechny session, všechny diskuze, který jsme spolu měli, všechny moje prompty, všechny výstupy a pojďme se zamyslet nad tím, jak ty rešerše a ty editace můžu dělat líp.

AI to analyzovala, udělali jsme novej proces a najednou to šlo několikrát rychleji. Takže já se můžu podívat na to, jak pracuju reálně, jak to můžu automatizovat. No a všechno je teď daleko jednodušší, protože i tu automatizaci můžu udělat dneska tak, že řeknu tomu AI nástroji, automatizuj toto. Zítra děláme velkou akci The State of AI, kde já mluvím víc detailně o tom, jaký dopad bude mít AI na biznis.

Můžete se podívat na to video nebo se podívat na report. A samozřejmě, když jsem si chtěl nechat posílat aktuální čísla registrací, tak jsem jenom řekl Codexu nebo Claude Code, každý ráno mi pošli aktuální report, výsledky z kampaní, počet přihlášených. Buď jsme upravili kampaně, nebo jsem si jenom řekl, super, překročili jsme tři tisíce. Ale ta automatizace, kterou bych dřív musel někde naklikávat, tak to dneska udělám jednoduchým promptem.

## 00:51:27 · Vlastní aplikace a automatizace

Programuju si nástroje. Udělal jsem si aplikaci na revizi knížky, protože mi vadilo, že když si čtu nějaký text, ať už smlouvu nebo knížku, tak jsem musel dávat zpětnou vazbu, takže jsem nahrával svůj hlas a do toho jsem vždycky řekl tady v té části, kde píšu o něčem. Nebo jak tady máme tu větu X, tak udělej toto. No tak jsem si vymyslel aplikaci, AI to celý naprogramovala, kdy na iPadu mám nějaký text, mám Apple Pencil, to znamená tu tužku, a buď si označím slovo, zakroužkuju nějaký odstavec, k tomu diktuju ty svoje poznámky, no a pak se to spojí, AI přepíše to diktování, přesně ví, ve kterým momentu jsem tam kroužkoval, a udělá z toho komentáře nebo zadání pro úpravu.

Aplikace pro iPad. Dělám klientský portál pro účastníky Future AI Leader. Dělal jsem si třeba takovou blbost, já jsem chystal prezentaci na konferenci Černá AI. Já mám rád, když dělám prezentaci, tak jsou prezentace, které rád dělám ručně. To je to moje řemeslo. Dělám to v Apple Keynote a rád si s tím hraju. Chtěl jsem vylepšit screenshoty, aby byly hezčí. Čekal jsem na letišti, zpozdili nám let o 30 minut a já jsem u té brány během toho čekání si udělal nástroj, kde když udělám nějaký screenshot, tak se tomu dá takový hezký stín, nahoře se tomu dá takové to, jak kdyby to bylo z Apple z toho okna.

No a teď to mám, ta aplikace funguje parádně, úplně dělá mi hromadný screenshoty, ale protože jsem chtěl, aby ta prezentace byla hezčí pro ty diváky. Takže dřív bych samozřejmě tohle v životě nedělal, dneska mi to zabralo 15–20 minut, no a dělám díky tomu hezčí, lepší práci. Takže dneska bez jakýhokoliv programování… AI umí programovat. Myslím si, že pro menší a střední use casy umí programovat možná lépe než průměrnej programátor.

Samozřejmě mám diskuze, teď zrovna jsem měl diskuze na LinkedInu, kde ajťáci se trošku bouří a říkají mi, no ale to je úplná blbost. Přece když máš firmu, která chce automatizovat tvorbu cenové nabídky 20 kroků, tak nebudeš používat AI na každej krok. Já jsem říkal, no ne, ale já můžu použít AI na to, abych analyzoval diskuze lidí, když se dělají nabídky, abych analyzoval ten proces, abych nechal popsat ty současné nabídky, pak to můžu vylepšit a naprogramovat prototyp té aplikace.

To znamená, já nemusím používat AI v tom každém kroku. Já můžu použít AI na začátku, analyzuju proces, můžu naprogramovat prototyp. Pokud jsem ve větší firmě, tak ten prototyp takhle můžu vzít a dát to dodavateli nebo na IT, nebo pokud jsem menší a střední, no tak to můžu nechat naprogramovat AI. A ano, pak můžu použít AI na to, že skončí hovor se zákazníkem, AI analyzuje, o čem jsme se bavili, no a postaví tu nabídku.

Já jsem dokonce navrhl tomu, kdo nesouhlasil, že to můžeme vyzkoušet. Že si uděláme takový hackathon a uvidíme, jestli to bude fungovat. Takže toto všechno nám dneska AI umožňuje.

## 00:54:39 · Rozšíření kompetencí

Kromě toho nám rozšiřuje kompetence. Já jsem si to uvědomil, když jsem připravoval jeden z mých oblíbených slidů, kde ukazuju, že ten zlatej věk tvůrců v práci se projevuje tím, že člověk může dělat víc věcí. Dneska může si upravit texty, může udělat nejenom grafiku, ale i video, ředitel firmy si může analyzovat data, který mu předtím museli analyzovat podřízení, programátor samozřejmě programuje cokoliv xkrát rychleji, personalista si udělá systém na tvorbu inzerátů nebo na evidenci smluv, účetní si udělá report, který bude daleko srozumitelnější, než když mi něco dříve říkala účetní.

Takže najednou já můžu dělat víc. Organizace na to nejsou úplně připravený, protože ukazují to i data z průzkumu, tak ty role se hodně rozmělňují. To znamená, už to není jenom o tom, že tady mám jednotlivý týmy nebo oddělení, ale já si šahám do více dat a dokážu dělat daleko víc práce. Takzvaně end to end, hezky česky. Takže se musíme spíš dívat na capability, schopnosti, možnosti a toho, jak vlastně bude se ta práce dít.

Ale pro jednotlivce já zkrátka můžu dělat víc zajímavější věcí a můžu ty věci dělat opravdu od začátku do konce, což je za mě úplně skvělý.

## 00:56:07 · Kreativita: Jana Pšejová a Karel Rejthar

No a není to jenom o klasické práci ve smyslu znalostní práce, je to i o kreativní práci. Opět jsou lidé, kteří vnímají spíš tu negativní stránku, že najednou každý dělá videa, najednou každý dělá hudbu, ale na druhé straně jsou lidé, kteří říkají, že kreativita zažije explozi. Protože i když mám strach, třeba že mě nahradí, tak to bude možná naopak, protože čím dál víc lidí může být kreativnější a můžou tvořit.

Já mám dva příklady. Když jsem postoval na LinkedIn to, že AI dneska umí dělat skvěle ty AI videa, tak najednou se objevili lidé, kteří předtím AI nedělali a zkusili to. Krásný příklad byla Jana Pšejová, která pomáhá lidem pracujících ve sociálních službách využívat technologie, která pak sama napsala. Já jsem vždycky byl tým „ne video“. A dneska najednou já to můžu používat jako propagaci na nějakou naši konferenci nebo na tvorbu vzdělávacích materiálů.

To znamená, že jí to ušetří práci a díky tomu pomůže, aby se AI dostala do více sociálních služeb, aby se těm lidem zjednodušila práce. Skvělý. Nebo další příklad. Karel Rejthar, který pomáhá lidem ve školství používat technologie, a mimo jiné, když se účastnil mého programu Future AI Leader, tak přišel s aplikací pro školy, která jim pomáhá, pokud by se tam stala nějaká velmi nepříjemná událost, nějaký útočník, nějaký útok a tak dál.

No a taky hnedka, jak viděl můj příspěvek o tom videu, tak nechal AI udělat promo video o té jeho aplikaci. Takže video, které popisuje, když se děje napadení, ohrožení, evakuace, ať už ve školách nebo ve veřejných budovách, tak můžou použít nástroj, který se jmenuje Bezpečný stát, který na jedno tlačítko okamžitě push notifikacemi pošle informaci SMS zprávou, zavolá skupině. A to všechno udělal ve spolupráci s AI.

Takže za mě to bude o explozi kreativity a my uvidíme, že právě kreativci, kteří dostanou dobrý nástroj, tak díky tomu začnou dělat čím dál zajímavější věci. Je jasný, že se to nebude týkat všech, opět nezastírám, ale já bych osobně nechtěl prodávat ten strach. Naopak, já bych se chtěl dívat na to, komu to pomáhá a jak to využít?

## 00:59:02 · Zaměstnanost a hledání práce

Hodně často se ta diskuze stáčí k zaměstnanosti. Je jasné, že aspoň já osobně věřím tomu, že firmy budou štíhlejší, nebudou mít tolik lidí, ale že tam tu práci bude dělat méně lidí s AI. A vy, když budete chtít získat dobrou práci, tak jedna z těch cest je, že kromě nějaké svojí kompetence a expertízy k tomu přidáte AI. A i když tento příklad je extrémní, tak to velmi dobře popisuje Nick Miller, který psal, že posílal 250 přihlášek o práci, během dvou let nedostal žádnou nabídku.

Takže se zastavil, přestal se hlásit jako inženýr a začal se hlásit jako inženýr, který si postavil systém s 20 AI agentama. A dostal nabídku, dneska pracuje jako SpaceX AI engineer a má plat 850 tisíc dolarů. Samozřejmě, tohle je extrém, ale já dneska, když dělám výběrko, tak se dívám na to, jak lidi používají AI. A právě ta kombinace, že někdo se naučí používat AI, tak mu může umožnit, aby se dostal na pohovor, aby si ho lidi vybrali z těch desítek, možná dokonce stovek žádostí.

Proto já vždycky radím, pokud někdo hledá práci, tak toto je jeho projekt, kde by se měl naučit používat AI. Na pravidelný monitoring inzerátů, na to, že bude psát motivační dopis na míru, že se to naučí psát dobře. Když se třeba zapojí do nějakých neziskových projektů, kde bude moct uplatnit tu svoji kompetenci a přitom používat AI. Protože je obrovský rozdíl, když ke mně někdo přijde na pohovor a řekne: Já to používám na to, abych si tady zkrátil mail nebo abych udělal nějakou prezentaci, versus jiný přijde a řekne, tak já jsem teď neměl práci, tak jsem se zapojil do tady té neziskovky, tam jsem postavil tohle, udělali jsme toto.

A nadšeně se baví o tom, jak k tomu použili AI. Pokud chcete mít dobrou práci nebo lepší práci než dnes, nebo pokud se bojíte, že AI vás o práci připraví, tak podle mě jsou tři věci, které vám můžou pomoct. První je extrémní proaktivita, to znamená, že budete dělat na věcech, budete dělat na projektech. Je to samozřejmě zlepšování se v té kompetenci, co dělám, marketér v marketingu, člověk z financí ve financích a potom k tomu všemu používáme AI.

Takovým lidem budou firmy trhat ruce.

## 01:01:41 · Učení a AI tutor

Jak se na to připravit? Protože ty změny se dějí, zatím nejsou vidět, zatím jenom vidí ti, kteří jsou uvnitř té bubliny, ale podle mě je dobré vidět budoucnost, protože se pak na ní můžu připravit. Ukazuje se, že řada lidí vnímá svoji roli jako pevně danou, že si myslí, že se nebudou muset změnit, že si myslí, že se jich to nedotkne, že zkrátka jim ta znalost, kterou mají dneska, vystačí.

Není to tak. A budeme se muset umět učit, budeme se muset umět měnit. Naštěstí i v tomto AI dokáže pomoct. Ukazuje se, že tam, kde člověk, který učí, použije AI, tak dokáže to učení hodně posunout, dokáže zlepšit výsledky. Curtis Northcutt tak porovnával ceny za doučování 75 dolarů za hodinu versus 7 centů za AI tutora, to znamená 918krát levnější a přitom to vlastně fungovalo relativně podobně.

A on tam psal velmi zajímavou myšlenku. Každý rok se investuje jeden trilion dolarů do toho, aby se stroje dělaly lepší, ať už výrobní nebo počítače. Co kdybychom začali dělat lidi lepší? A já jsem nedávno publikoval video, jak vyladit život s AI, kde jsem popisoval, jak si podobného tutora může udělat každej. Takže pokud máte dítě, který má talent na něco, tak samozřejmě může ho rozvíjet klasicky.

A nebo k tomu můžete ještě přidat to, že mu dokážete nastavit toho tutora, který mu dává zajímavější příklady, nebo tam, kde už třeba ta vaše schopnost nestačí. To stejné je, když vaše dítě nestačí v něčem, nebo když vy nestačíte v něčem. Vy dneska můžete udělat to, že pokud chcete zlepšit angličtinu, namluvíte si 20–30 minut angličtiny, řeknete AI, ať vám udělá přepis, a pak ten přepis dáte do AI a řeknete: najdi v tom 10 % věcí, který když zlepším, tak se celkově zlepší můj dojem z angličtiny.

A bav se se mnou o tom. A AI se s váma baví na vaší úrovni a pomaličku vás posouvá. To znamená, buď můžete dávat každý týden tisícovku za lektora, anebo si zaplatíte tisícovku za AI a můžete mít každý den nějakou lekci. Je to jenom volba. Nebo to můžu kombinovat ideálně, jednou týdně lektora a do toho každý den 15 minut. Toto dneska může udělat úplně každej, není to skvělý?

Takže schválně mrkněte se na to moje video, kde mluvím, ale to vzdělávání samo o sobě je obrovská příležitost.

## 01:04:42 · Proaktivita a rozvoj talentu

Pořád ale to vyžaduje takzvaně agency, neboli proaktivitu, schopnost převzít odpovědnost, nečekat na příležitost, ale vytvořit si ji. Já už dlouhodobě říkám, že pokud někdo přijde do našeho kurzu nebo nás osloví a řekne: „No ale v naší firmě musíme začít od začátku, jsou tady lidi, kteří potřebují vysvětlit úplný základy ChatGPT nebo nějaké aplikace.“ Tak samozřejmě my rádi pomůžeme, ale vždycky říkám, že to není problém digitálních dovedností.

To je jenom problém proaktivity a agency, protože AI je tady už x let, a teď myslím velký jazykový modely. ChatGPT byl spouštěnej tuším před čtyřmi lety. Jak je možný, že někdo, kdo pořád slyší, jak AI změní všechno, si nenašel chvilku, aby si k tomu sedl a vyzkoušel to? Takže proaktivita, schopnost převzít odpovědnost, nečekat na příležitost, umět si ji vytvořit. Přesně to jsem odpověděl, když jsem nedávno přispíval odpověďmi do článku, který vyšel v Ekonomu, kde jsem říkal, že tohle potřebujeme u dětí, ale tohle potřebujeme i u dospělých.

I u dospělých potřebujeme hledat jejich talent a to, co je skutečně baví. Proto říkám a doporučuji: neučte se AI na věcech, který vás nebaví. Jasně, možná vás nebaví tvorba prezentací, i když to nechápu, ale pokud se budete učit na něčem, co vás nebaví, tak pokud to nebude fungovat, tak vás to velmi brzo přestane bavit. Takže najděte si něco, co vás baví, zajímá, nějakej vedlejší projekt nebo téma, to může být rybaření, udělejte si apku na rybaření.

Protože tam vám nebude vadit, že nad tím strávíte čas, že tomu budete investovat pár večerů nebo dokonce víkend, ale naučíte se to na tom. A to stejný potřebujeme u dětí. Hledat jejich talent, to, co je baví, to, v čem mají potenciál být dobrý, a to rozvíjet. No a samozřejmě ideálně kombinovat to tím, že AI doplní nebo rozšíří tu jejich kreativitu.

## 01:06:54 · Šíře znalostí a představivost

Souhlasím, ať už si o Elonu Muskovi myslíte cokoliv. Souhlasím s jeho pohledem na to, co bychom měli učit nejenom děti, ale mladé lidi a možná co bychom se měli učit sami. A to je šíře znalostí. To znamená věda, technika, umění, komunikace, obecně široká znalost, protože pak dokážu propojovat ty světy, dokážu být kreativní, dokážu zadávat práci, dokážu klást lepší otázky. A otázka, jak bude vypadat naše práce ve světě, kdy AI bude schopna exekuovat, bude schopna realizovat ty naše nápady, tak je opravdu o těch nápadech.

Já jsem vždycky přemýšlel, který citát víc odpovídá tomu světu nepráce. Jestli je to citát Thomasa Edisona, který říká, že génius je 1 % inspirace a 99 % perspirace, a nebo citát Alberta Einsteina, který říkal, že vlastně jediným limitem je naše představivost. A čím dál víc si myslím, že to je právě ta představivost a to, že máme širší záběr znalostí a dokážeme klást lepší otázky.

Samozřejmě, my to musíme odsedět, ty věci se nedějí hned, ale pokud jsme zvídaví, máme chuť, zkoušet nový věci a chuť věnovat tomu pár večerů navíc, tak se to dokážeme naučit téměř všichni, protože AI je neuvěřitelně inkluzivní technologií. Kdybyste viděli, jak to používá moje maminka, která je přes, no to se neříká, ale zkrátka ve svým věku se s tím baví, dělá úžasný věci.

## 01:08:35 · Čas na objevování

Mimochodem zajímavá myšlenka je, že je potřeba tomu věnovat volný čas, protože spousta lidí má tady ten aha moment ve chvíli, kdy je volno. O prázdninách, přes svátky, o víkendu. Takže já si myslím, že možná i ty některé ty systémové šoky ve společnosti opravdu budou vznikat, když se ta společnost na chvilku zastaví, protože lidé mají čas si hrát a mají čas objevovat to, jak s AI pracovat a co s tím můžou dělat.

Pokud mám deset minut mezi schůzkama, tak to nikdy nezjistím. Já opravdu potřebuji si sednout a tvořit. Hluboká práce s AI. A jakmile máme volno, máme prostor, máme možnost, tak najednou objevím všechny ty úžasný možnosti. Co s tím můžu dělat?

## 01:09:31 · Závěr

Já osobně věřím tomu, že následujících deset let rozhodne o tom, jak bude vypadat vaše budoucnost. Možná to bude pět let, možná tři roky, ale máme volbu. Ty možnosti dneska jsou, ty nástroje jsou tak levný, že možná už nikdy tak levný nebudou. A my dneska máme k dispozici nástroje skoro pro každého člověka, který chce. A většina lidí to využije k tomu, že možná bude konzumovat víc.

Někdo to využije k tomu, že bude stavět, že bude tvořit, že bude vymýšlet. A podle mě ten, kdo bude stavět a bude vymýšlet, tak dokáže si vytvořit takovou budoucnost, která bude daleko lepší, než která by byla bez toho. Takže držím vám palce, pojďme se na ty věci dívat pozitivně a zkusme dělat co nejzajímavější věci, ať už pro dobro nás nebo pro dobro nás všech.

Díky moc. Je mi jasný, že se spoustou věcí nebudete souhlasit a to je naprosto v pořádku, ale spíš by mě zajímalo, jak nad tím přemýšlíte vy, co jste třeba vytvořili, ale možná i třeba čeho se obáváte a věřím, že tady ty diskuze budou samozřejmě zajímavé a bude zajímavý sledovat, jak se bude měnit ten svět kolem nás ideálně z té pozice někoho, kdo to nejenom sleduje, ale aktivně se toho účastní a tvoří.

Takže díky moc za pozornost a v nějakém našem dalším díle na shledanou.