# Podcast: Michal Bláha — Budoucnost nepráce

**Řečníci:** Filip Dřímalka (moderátor), Michal Bláha (host)

---

**Filip** `[00:00:22]`

Zdravím přátelé. Ještě než se pustíme do naprosto skvělého rozhovoru s Michalem Bláhou, tak pro vás mám nabídku, která se neodmítá, protože už za několik týdnů začínají naše dva skvělé projekty. 17. 6. vás čeká AI Foundations, což je náš první certifikovaný program v konceptu Superpowered Professional. Je to pro všechny, kteří pracují s AI, ale cítí se stále na začátku. Promptují a iterují, ale nemají vytvořený systém, workflows, většinou začínají od začátku, nejsou spokojení občas s výstupy, ale zkrátka chtějí tu svoji práci posunout a chtějí dokonale ovládnout chatovací aplikace. Ten program bude fungovat tak, že na začátku si uděláte assessment, na základě toho vyhodnotíme silné stránky, slabé stránky a příležitosti pro vás. Pak bude workshop — online workshop, kde to budete mít personalizováno na míru — a následně dostanete šest týdnů AI coachingu. A už o měsíc později, 17. 7., začíná náš letní program Vibe Coding Summer. Jak už název napovídá, bude to o stavění, tvoření a programování s AI, i když nejste programátoři. Budete si moct vytvořit aplikaci, web, ale taky druhej mozek nebo automatizaci. Zkrátka využijete to nejlepší, co dneska AI nabízí. Takže ještě jednou připomínám: 17. 6. AI Foundations, 17. 7. Vibe Coding Summer. Pokud chcete investovat do AI naplno, můžete projít všechno a na konci prázdnin budete nezastavitelný. Takže pokud vás to zajímá, běžte na aibility.org a tam najdete detaily. Díky moc za sledování podcastu a teď už pojďme na Michala Bláhu. Dobrý den, ahoj, vítám vás u dalšího dílu podcastu Budoucnost nepráce. A dnes tu mám velmi speciálního hosta, kterým je Michal Bláha. Ahoj Michale.

**Michal** `[00:02:13]`

Čau.

**Filip** `[00:02:14]`

Já jsem se tě před chvilkou zeptal, kdy jsi naposled aktualizoval LinkedIn, a myslím si, že by bylo dobré to spustit to natáčení, protože ty máš viditelně zajímavý profil — jednak jako osobnost

**Michal** `[00:02:28]`

Děkuji.

**Filip** `[00:02:29]`

a jednak to, co děláš. Takže mě zajímá, kdy jsi aktualizoval profil a co vlastně dneska jsi — kdo je Michal Bláha, jak by ses popsal?

**Michal** `[00:02:37]`

Jo, tak to je stejná odpověď na obě otázky, protože já jsem si aktualizoval asi dva týdny zpátky, protože jsem se zpátky stal ředitelem Hlídače státu.

**Filip** `[00:02:46]`

Super.

**Michal** `[00:02:46]`

Dočka v době, kdy jsem byl v politice, tak jsem nebyl. Takže já jsem ředitel Hlídače státu.

**Filip** `[00:02:52]`

Super. Co to je Hlídač státu, pro případ, že by to čirou náhodou někdo neznal?

**Michal** `[00:02:59]`

Hlídač státu je nezisková organizace, neziskový projekt, který se snaží zpřístupnit a zprůhlednit hospodaření státu a vazby, které jsou spojené mezi státem, politiky, firmami, dotacemi — a tyhle všechny data my propojíme dohromady, děláme nad tím analýzy, hledáme v tom chyby a snažíme se to zjednodušeným způsobem zpřístupnit veřejnosti, protože stát je strašně složitej, takže ukazovat to tak, jak to je vlastně ve skutečnosti, je pro ty lidi nesrozumitelný. A tohle děláme — letos nám bude deset let, takže letos budeme slavit deset let a máme obrovský množství dopadů, spousta z nich není vidět. Zajímají nás hlavně systémové věci, nejvíc nás zajímají systémový věci. Takže systémových dopadů, ale ušetřili jsme řádově asi deset miliard korun státu jenom díky těm datům, co děláme, a všechno to děláme ve čtyřech lidech.

**Filip** `[00:03:55]`

Hustý. A my se k tomu ještě dostaneme. Já přemýšlím, jestli ta vaše role do budoucna — jak nad tím přemýšlíš — je to to, že budete spíš ukazovat ostatním propojení mezi těmi daty, nebo to, že vlastně budete spíš stavět systém, kde si kdokoliv s těmi daty bude pracovat jednodušeji, než kdybych šel přes nějaký státní systém?

**Michal** `[00:04:20]`

To je skvělá otázka. My jsme od začátku — vlastně z začátku, když jsem to dělal sám, první čtyři, pět let jsem to dělal sám — a pak jsme začali být čtyři a já jsem od začátku ten projekt stavěl tak, že to má poskytovat podklady a data ostatním, zejména novinářům, lidem, který zajímá, co se děje třeba v jejich okolí, v jejich městě a podobně. A protože i ve čtyřech lidech nejsme schopní všechny ty kauzy pokrýt nebo vůbec řešit, tak spíš těm lidem dát k dispozici data, na základě kterých oni by mohli zkoumat, jestli někde je něco špatného. A dneska vlastně s nástupem AI — my máme dneska už většinu trafficu od AI robotů, který nás prostě stahují a dělají z toho analýzy. Sami poskytujeme nějaký takovýhle AI služby jako MCP. A z toho lezou potom tím, jak ty věci dáme dohromady a máme je propojený, tak i ty analýzy. Když se nad těmihle daty pracuje, jsou jako velmi kvalitní pro potřeby běžných lidí, tak třeba i těch agentů.

**Filip** `[00:05:17]`

Mm-hmm. Když bys měl popsat konkrétně, jak si to mohou lidé představit — ty vaše služby — co, nebo v minulosti, kdy třeba byla služba, kde víš, že zafungovala, víš, že někomu pomohla? Mně už se vaše výsledky hodně objevují, když hledám nějakou firmu, to znamená je vidět, že ty vazby mezi firmami tak dál. Takže co jsou to za konkrétní služby nebo servis, který ten Hlídač státu jako projekt nabízí?

**Michal** `[00:05:44]`

Typická věc je pro lidi z nějakých měst. Chci vědět, jak funguje moje radnice, chci vědět, jaký smlouvy uzavírá, s kým uzavírá smlouvy. A pokud jsem třeba expert na zemědělství nebo na zahradnictví, tak se můžu kouknout na smlouvy, které se týkají zahradnictví a vidět — hele, nechávají si tady tu trávu sekat jako desetkrát dráž než je běžná cena na trhu. A tohle se dá velmi rychle najít. Stejně tak když se někdo zabývá nějakým odborem, třeba IT, tak je možný se kouknout: ukaž mi všechny smlouvy, které jsou v IT třeba pro tohle ministerstvo nebo pro tenhle úřad, anebo mě zajímá tahle IT firma — s kým ona vlastně obchoduje nebo odkud stahuje zakázky ve státě. No a pak tam ukážeme na grafu, je velmi vizuálně vidět, že třeba ano — tadleta firma vznikla v roce 2019, do roku 2022 neměla prakticky žádný zakázky a najednou získala od ministerstva zakázky za stovky milionů korun. To smrdí.

**Filip** `[00:06:50]`

Super. Hned mě napadlo několik scénářů, jak to využiju, protože teďka hodně řeším a zabývám se mikromobilitou a cyklodopravou v Brně, takže mám pár nápadů, jak to vytáhnout, a pak nějaký zastupitele si zahrádat a informace v návaznosti tady na toto.

**Michal** `[00:07:08]`

Velmi často nás používají opoziční zastupitelé,

**Filip** `[00:07:10]`

Mm-hmm.

**Michal** `[00:07:10]`

protože říkají: hele, s náma se tááá radnice nebaví, oni nám dokonce nechtějí ani odpovídat, nedávat nám podklady, takže vycházejí z registru smluv a velmi často Hlídače právě používají třeba na to, aby zjistili: tenhle chodník byl postavenej za pětinásobek běžný ceny,

**Filip** `[00:07:24]`

Mm-hmm.

**Michal** `[00:07:24]`

jo, nebo — podle smlouvy se tam měli udělat tyhle úpravy, ale ve skutečnosti se neudělaly. Takže na takovou tu lokální znalost je to naprosto skvělý, když člověk zná to svý okolí, tak tam to funguje. A jinak samozřejmě novináři, úředníci nás hodně používají — třetina lidí, který nás používají, jsou samotní úředníci, protože zaprvé si my kontrolujeme ty věci, který tam jsou, jestli jsou správně, takže oni si tak trošku nechají zkontrolovat, jestli tam náhodou neudělali chybu. To bylo hlavně ze začátku, teď už míň. A druhá věc je, zejména u těch menších obcí, ty lidi nemají širokou znalost. A když se dostanou do oboru, kde musí uzavřít nějakou smlouvu, tak si rádi najdou nějakou podobnou smlouvu, kterou najdou u někoho jiného, a vlastně inspirují se, jaký tam měly být smluvní podmínky, jaký jsou obvyklý cenový podmínky a podobně.

**Filip** `[00:08:12]`

Já předpokládám, že takový služby už existují, ale jsou asi placený, že jo?

**Michal** `[00:08:17]`

No vlastně moc ne, protože právní kanceláře tohle nabízejí, ale oni většinou tyhle smlouvy —

**Filip** `[00:08:23]`

A taky ty státní systémy, evidence smluv.

**Michal** `[00:08:25]`

Ani omylem. Ten

**Filip** `[00:08:27]`

Ne, ne, ne, to bylo ono — ne, nebo to myslím jiný?

**Michal** `[00:08:29]`

— není to systém, který ti umožní administrovat veřejnou zakázku,

**Filip** `[00:08:34]`

Jo.

**Michal** `[00:08:35]`

jo, vlastně jako projít tím procesem.

**Filip** `[00:08:35]`

Ale není to jako evidence těch věcí?

**Michal** `[00:08:37]`

Ale je to trošku evidence, ale jako mizerná, a hlavně ti to nepomůže tu zakázku udělat kvalitnější. Ona ti pomůže jakoby projít tím procesem, ale neřekne ti třeba: hele, Tohle jsou dobré vzory smluv na tento typ zakázky, jo, to stát prostě kašle, i když by mu to ušetřilo jako tamty miliony korun. Pardon.

**Filip** `[00:08:54]`

Děláte jako edukaci pro lidi z veřejné správy, abyste naučili s tím na straně pracovat a v kombinaci se svojí AI naprovázat?

**Michal** `[00:09:02]`

Veřejnou správu ne, protože tam vlastně těch zákazníků bude teoreticky hodně a vlastně nikdy jsme necítili velkou potřebu, protože řekněme si na rovinu. Oni primárně řeší, aby byli safe, nikoli aby změnili svoje chování. To je taková dlouhodobá věc, kterou já řeším ve vztahu ke státu. Ale komu děláme aktivně edukace, jsou novináři, protože novináři velmi často píšou o tématech, kterým příliš nerozumí, a stát, jak je složitý, tak my vlastně edukujeme novináře nejenom jak používat Hlídače a že tam mají třeba dotace, veřejné zakázky, smlouvy a politiky a sponzory politických stran a tak dále, ale edukujeme i jako jaká jsou pravidla. Jo, jaká jsou pravidla u veřejných zakázek, že nějaká věc není normální, ale nemusí to být zřejmé. Takže někdy na to upozorníme my, ale někdy je potřeba i jako edukovat. No a takhle učíme vlastně jak používat umělou inteligenci, tak Hlídače pro práci novinářů.

**Filip** `[00:10:04]`

Skvělý. Vidíš ty scénáře, kdy něco smrdí, jenom ty nebo novináři? Nebo už i nějaký tvůj model dokáže predikovat, že něco není úplně OK?

**Michal** `[00:10:22]`

Hmm, to je tricky. Natrénovat model...

**Filip** `[00:10:24]`

Natrénovat model,

**Michal** `[00:10:25]`

Natrénovat model.

**Filip** `[00:10:26]`

co je dirty.

**Michal** `[00:10:30]`

Je to... já si nemyslím, že to ještě rozumně jde. Určitě by se našly use casy, kdyby to zafungovalo, které jsou jako přímo čáry. Problém je velmi často v komplexnosti, že ne vždycky si ty zakázky dobře kontextualizují.

**Filip** `[00:10:45]`

Kontext, že jo.

**Michal** `[00:10:45]`

Přesně tak. To je jedna věc. A druhá věc je, že k použití na takovouhle věc komerční modely by bylo poměrně drahý. My jsme si třeba s počítači, vlastně od toho, co se objevila první Llama, což je, já nevím, jsou tři, čtyři roky dneska, první jako open sourcový model otevřený, tak my testujeme velkou část modelů, co přijdou, abychom je používali na vlastním hardwaru. Máme čtyři grafický karty, 96 giga V-RAMky, starý 390ky, ale funguje velmi dobře.

**Filip** `[00:11:16]`

Super.

**Michal** `[00:11:17]`

A protože my jsme si spočítali, že kdybychom prohnali ty smlouvy, co máme, třeba jenom smlouvy, což je část těch dat, kdybychom prohnali komerčníma modelama, tak nás to bude stát dva, tři miliony dolarů. A na to nemáme.

**Filip** `[00:11:30]`

No a když se bavíme o kolik smluv, nebo kolik...

**Michal** `[00:11:32]`

V těch smluv je dneska kolem deseti milionů a ty smlouvy mají úplně běžně desítky až stovky stran. To znamená jenom jako plaintext na disku to zabírá několik terabajtů. Takže to bylo jako kontextově,

**Filip** `[00:11:49]`

Jasně,

**Michal** `[00:11:49]`

když jsme to přepočetli čistě na kontext, tak jenom kontextem by tam profrčely jednotky milionů dolarů. Takže víme, že si to musíme počítat na těch kartách, tam nás to vyjde poněkud levněj.

**Filip** `[00:12:00]`

Byste omylem zapli Opus 4.7 a byla

**Michal** `[00:12:04]`

To by byla po srandě, to by byla

**Filip** `[00:12:06]`

by po srandě.

**Michal** `[00:12:06]`

po srandě.

**Filip** `[00:12:08]`

Takže dobře, tak to je fascinující a mně se strašně moc ten váš projekt líbí. Když říkáte, že máte to ve čtyřech lidech, tak co dneska děláte s AI všechno tady v tom projektu?

**Michal** `[00:12:21]`

My jsme čtyři a vlastně dva jsme technický, já a Petr Suchý, a Veronika a Lenka vlastně nejsou technický. Veronika má na starosti správu sociálních sítí, marketing, PR a tyhle ty věci, Lenka má na starosti vlastně všechno ostatní, od helpdesku po support, podporu, kterou děláme velkým, i státním organizacím, zpracování dat, analytiku dat a tak dále. Nejvíc používáme AI v tý IT části s Petrem, ale zase Hlídač státu jako projekt je už poměrně obrovský. Já jsem to teďka, není to tak dlouho, nechal počítat, ale narostlo, takže když jsem řekl, celý kód strčím třeba do Cloudu, tak to má nějakých slabých, jestli se dobře pamatuju, asi 150 milionů kontext, jako velikost kontextu je 150 milionů.

**Filip** `[00:13:13]`

Takže jsem si říkal, tak to asi do Cloudu nedám. Takže

**Michal** `[00:13:15]`

Mm-hmm.

**Filip** `[00:13:15]`

my to vlastně používáme buď na menší části projektů, anebo na výseky, takže mu dáváme poměrně přesný zadání, co má dělat. Občas, když jsme měli menší projekty interní, třeba nějakou interní administraci nebo tak, tak jsme měli napsaný v technologii, se kterou jsme nebyli moc happy, tak vím, že jeden z prvních Claudů, který byl, to bylo myslím někdy v prosinci, tak jsem mu řekl, hele, tak to přepiš z této technologie do jiný, a ten to tak udělal napoprvý za tři čtvrtě hodiny. To bylo fascinující.

**Michal** `[00:13:41]`

Ať si.

**Filip** `[00:13:42]`

Jo, jo, jo, super.

**Michal** `[00:13:43]`

Takže jako funguje, na tyhle ty věci to zafungovávalo velmi dobře. Ale třeba teď si v tom děláme projekt, my jsme — já myslím, že kdyby se spočítalo, kdo posílá nejvíc stošestek v České republice, tak my budeme někde na čele toho žebříčku. Všechno posíláme hodně.

**Filip** `[00:13:57]`

Sluní rádi.

**Michal** `[00:13:57]`

Ani ne, tak ne, my,

**Filip** `[00:13:59]`

já to myslím žertem,

**Michal** `[00:13:59]`

ne,

**Filip** `[00:13:59]`

ale...

**Michal** `[00:14:00]`

samozřejmě, ale tak my posíláme na velké množství úřadů a organizací a posíláme většinou platy, tam dvě třetiny z toho jsou platy a zbytek jsou jako stošestky, tak taky dat kvůli dotazovacím, anebo dotacím. Ty taky řešíme přes stošestky částečně. A

**Filip** `[00:14:15]`

Proč musíš posílat stošestku, proč se musí dávat stošestka, když má stát povinnost to zveřejnit? Proč to nezveřejní?

**Michal** `[00:14:22]`

Protože na to kašle.

**Filip** `[00:14:24]`

To znamená, že to mělo být zveřejněno, že jo?

**Michal** `[00:14:26]`

Měla by být zveřejněná, není. Ty 106-ky na dotace my posíláme na stát málo, protože tam většina věcí je zveřejněná,

**Filip** `[00:14:33]`

Jasně.

**Michal** `[00:14:33]`

i když v absolutně šíleném stavu. A většinu 106-ek jsme posílali na kraje a na velké obce, které taky dávají dotace lokální, ale vlastně skoro nikde nezveřejňují. A my je teďka, loni jsme začali, jsme jim řekli, hele, budeme to dělat každý rok, počítejte s tím a doporučujeme vám, ať to přepnete na — ať to uděláte open data, dokonce jsme jim i radili, dělali jsme jim konzultace zadarmo,

**Filip** `[00:14:56]`

Hmm.

**Michal** `[00:14:56]`

jak to mají udělat. Letos to budem zkoušet po druhý. Tak uvidíme, jestli to bude lepší. Ale nečekáme. Ta trvačnost té souběžné správy je poměrně vysoká.

**Filip** `[00:15:05]`

Stále přetrvává, nebo?

**Michal** `[00:15:06]`

Kraje, to si kraje musí řešit samy. Ale ono to není priorita pro ně.

**Filip** `[00:15:08]`

Hmm. Hmm. No, na mě teďka začaly skákat reklamy na jednotné hlášení, takže to teďka začaly zřejmě řešit, že to úplně nefunguje. Místo toho, aby tam byl nějaký text, který vidím do nějakého systému, tak je chvilka text, pak PDF-ko, pak něco jiného a je to vlastně úplnej zmatek. Takže já vlastně zase nevím — já to nepotřebuju, jenom mě to zajímalo, jestli stát už dneska ty data poskytuje tak jednoduše, že si to můžu hodit do AI.

**Michal** `[00:15:34]`

Vůbec ne. Třeba dotace — my jsme vlastně jediný místo v České republice, kde když člověk chce vidět, jaký dotace byly vydaný, tak na jediném místě se to nechá najít na Hlídači. Jinak se to musí hledat na nějakých třiceti až padesáti místech různých, kde ty data navíc jsou napříč v sobě, takže někdy jsou zduplikovaný, někde chybí různý části. Takže to, co my děláme, je že dáváme dohromady dvěstě datových zdrojů — něco přes dvěstě i s kraji — ty čistíme, spojujeme, odstraňujeme duplikace a tohle je práce, kterou dělá jeden a půl člověka dva tři měsíce. A vlastně AI v tom příliš nepomůže, protože hodně se s těma datama — ty data jsou ve stavu, že jasně, s nějakou jednoduchou konverzí formátu to jde, ale velmi často my vlastně vůbec z nich taháme, abychom pochopili, co nám poslali za data, co ty data znamenají a podobně. A je to těžký, je to neuvěřitelnej bordel.

**Filip** `[00:16:31]`

Otázka je, jestli vlastně nepomůže v tom, že by se vytvářelo know-how na to lepší pochopení — a to, že právě by se ty kódovací nástroje používaly k tomu, aby se pochopila struktura, pochopil obsah, kategorizovalo, zařadilo.

**Michal** `[00:16:50]`

Ono by pomohlo, kdyby ty data se moc neměnily, ta struktura, ale to, co je od státu — z těch nějakých řádově asi 20–30 zdrojů od státu — tam je to relativně stabilní. Na to máme napsaný věci, které jsou hodně automatický. Ale u těch krajů, tím jak oni nebyli vůbec zvyklí, že by se na ty dotace někdo ptal — my jsme byli vlastně jedni z prvních nebo vůbec první — tak oni to z těch systémů tahají ručně. Takže to pokaždý dostaneme jinak, nebo nám jde jenom půlka, protože si myslí, že nám to stačí, a tak dále. Takže se s nima domlouváme a hodně jakoby ty interakce — to je celkem běžná věc, kterou děláme — je že se jim většinou snažíme investovat dost času, že jim radíme, jak to udělat pro příště tak, aby my jsme to popříště měli jednodušší.

**Filip** `[00:17:34]`

Jo.

**Michal** `[00:17:34]`

A oni taky.

**Filip** `[00:17:36]`

No, kdokoliv vlastně, že jo. Dřív dneska žádost o informace podle 106-ky podat automaticky —

**Michal** `[00:17:44]`

Jde. Jedna z věcí, kterou jsme trošku zakecali těma dotacema, je že jedna z věcí, kterou my si stavíme — jako takovým tím klasickým vibe codingem, tak jak se o tom dneska mluví —

**Filip** `[00:17:53]`

klasickým vibe codingem —

**Michal** `[00:17:55]`

když —

**Filip** `[00:17:56]`

jsme se přátelé posunuli, už je to tradiční cesta —

**Michal** `[00:17:59]`

to tradiční cesta vibe codingu — tak my tomu říkáme spisovka pro 106. Je to vlastně správa datových schránek, která ale nad některýma těma datovejma zprávama drží workflow, který vychází ze zákona 106, kde je relativně složitý rozhodovací strom. A tohle jsme vibe codovali třikrát. Když jsme to řekli poprvé, tak program byl úplně nový. Podruhý se to zlepšilo a potřetí jsme to dotáhli tak, jak jsme potřebovali. A tam jsme si jako vyzkoušeli, že když člověk řeší relativně jednoduchý nebo velmi často opakovaný use case z vibe codingu, tak to funguje perfektně, a pokud to potřeba ohnout nějakým specifickým způsobem, tak extrémně záleží na kvalitě toho zadání.

**Filip** `[00:18:50]`

No,

**Michal** `[00:18:51]`

a musíš, protože to popravdu ten plán — to znamená, že než začnete dělat tu analýzu a plán, ale také spolupráci s AI. Poprvé to, že já jsem potřeba zjistit něco. Časem zjistit, kdo je odpovědnej za nějaký rozhodnutí, když se postavila úplně šílená část cyklostezky úplně nejhůř na světě a někdo dal fotku a já jsem tu fotku dal do Clauda a říkal jsem OK, tak spusť deep research, tohle chci zjistit. A vlastně on spustil deep research a dal mi nějaký výstup, kdo by mohl být odpovědnej, a já jsem si nechal připravit žádost 106 a plus ještě maily na ty konkrétní lidi, který dohledal, abych zjistil, kdo je odpovědnej. Zjistil, protože vlastně mi vadí to, že se udělá rozhodnutí, a já chci, aby ti lidi byli osobně odpovědní, jo, aby tam byla ta kvalita. Ale fakt mě to připravil, akorát že tu žádost už musím nějak podat. A bylo by extrémně zajímavý, kdyby to šlo nějak.

**Filip** `[00:19:41]`

A to je poměrně jednoduchý — to když by někdo chtěl, tak na to napíše MCP server nebo nějaký skript velmi rychle. To API datových schránek, která není úplně primitivní, ale jako — samozřejmě dneska každý, kdo zkusil Clauda, tak když mu ukázalo prostě odkaz na dokumentaci k API, tak ono to vygeneruje,

**Michal** `[00:19:57]`

A já vám stejně nevěřím, že na to stražují moje API.

**Filip** `[00:20:00]`

Má je, má je. Jsou od prvního dne.

**Michal** `[00:20:02]`

Fakt? Takže já si můžu postavit API. My od prvního dne.

**Filip** `[00:20:02]`

Fakt? Takže já si můžu postavit API na svoje — jako kdyby dvě třetiny chodí domů i datovek?

**Michal** `[00:20:06]`

Ano. Ta naše spisovka — jsou ty dvě, soukromé schránky čtené přes API.

**Filip** `[00:20:12]`

No tak to je skvělý. Tak to si udělám normálně svoji datovou schránku, protože ty jsou úplně šílený, že jo. Změnily se nějak za poslední dobu?

**Michal** `[00:20:18]`

Já nevím, já to používám už asi 8 let, používám software, který se jmenuje Datovka. To je open source od CZ.NIC. Ten má výhodu, že ty data vlastně uloží jako klasický klient lokálně na počítač, takže když po třech měsících v datovce ta zpráva zmizí, tak mi to zůstane.

**Filip** `[00:20:37]`

Jo, taky super. Dobře, já jsem se bavil s Claudem o tom, o čem se máme bavit. Nechal jsem si spustit deep research. Proskoumal asi tisíc tvých článků a zdrojů a postů a samozřejmě bylo super — to jsme se tady bavili — že na konci, když mi udělal skvělou analýzu, tak mi řekl, co nenechat ujít. Michal rád provokuje, dej mu prostor na silné výroky, nepřerušuj. Má rád konkrétní čísla, vyzvi ho k nim. Nejraději mluví o praktickém fungování, ne o abstraktních vizích. A pak mi dal pár článků, pár témat. Ty jsi napsal v únoru letošního roku, že jsme poslední generace programátorů. Co to podle tebe znamená? Jak se změní práce nejenom programátorů, ale lidí v kontextu AI a kde to vidíš u sebe ve svém okolí?

**Michal** `[00:21:04]`

To mě pobavilo taky.

**Filip** `[00:21:05]`

Má rád konkrétní čísla, vyzvi ho k nim.

**Michal** `[00:21:12]`

Jasně.

**Filip** `[00:21:13]`

A pak mi dal pár článků, pár témat. Ty jsi napsal v únoru letošního roku, že jsme poslední generace programátorů. Co to podle tebe znamená? Jak se změní práce nejenom programátorů, ale lidí v kontextu AI a kde to vidíš u sebe ve svém okolí?

**Michal** `[00:21:34]`

Ono to bylo trochu provokativní název. To téma je taky malinko provokativně vzaté. Co je na tom článku zajímavé — já jsem si ho schválně přečetl znova teďka po té době, protože mi to přijde, že jsem psal před dlouhou dobou, jsou to dva měsíce — a je pravda, že bych dneska asi některé věci formuloval jinak, což je paradoxní, to se mi nestává po takhle krátký době. Možná v některém důrazu, ale pravdou je, že programátoři vždycky byli bráni jako takoví ti geekové, ti nerdi, co sedí v tom sklepě, ťukají si do těch svých počítačů a nerozumí okolnímu světu. A vlastně dneska ty nejžádanější lidi díky agentovému vývoji budou ty lidi, kteří dokážou mluvit — věci se zadávají klasickým lidským zadáním těm agentům — a současně budou mít tu technologickou znalost. A vlastně jsem tam tak jako nadneseně, i když to moc velká nadsázka není, napsal, že se vlastně z těch seniorních ajťáků stanou všemi nenáviděné role projektových manažerů, kteří nebudou manéžovat lidi, ale budou manéžovat ty agenty. A docela to k tomu hodně spěje. Co si myslím — co jsem si myslel od začátku, ale nesformuloval jsem to do toho článku a teď bych to tam asi přidal víc — je, že ta technologická znalost té dané věci při vibe codingu je obrovskou výhodou. Pokud člověk, který vůbec neumí programovat, napíše, udělá si prototyp nějaké aplikace, tak to dává krásné výsledky, ale dlouhodobě z hlediska rozvoje, udržování, doplňování té aplikace začne narážet na vlastně svoji neznalost a zdržuje ho to. A je to pomalejší, dražší tím, že prostě mnohokrát ty věci opravuje. V okamžiku, kdy člověk má i tu technickou znalost, tak dokáže během rozvoje a dalšího doplňování funkčnosti mnohem líp formulovat, co chce, možná i technickým způsobem, a ten vývoj je mnohem kvalitnější a rychlejší.

**Filip** `[00:23:48]`

Jo, stoprocentně. A je to jednak ta technologická znalost, ale je to taky systémové myšlení,

**Michal** `[00:23:54]`

Určitě.

**Filip** `[00:23:55]`

protože to se mi stalo tento týden, kdy se mi — v tomto portálu, který mám na vibe codingu udělaný pro účastníky mého programu — nadcházející události se mi seřadily špatně. A já jsem řekl, že je potřeba, aby dvě události, co máme i na Microsoftu a v Google, tak jsem je označil, aby věděl, o kterých se jedná, a že mají být nad novinkama. A on normálně udělal to, že napsal nějaký šílený skript, že tam bude slovo Microsoft nebo Google, že to má být nad novinkama. A já jsem říkal, počkat, ale to prostě stačí, když mají status X nebo Y — a to přeci ono připomíná systémové myšlení, aby to bylo tady na tyhle akce.

**Michal** `[00:24:31]`

Ale hlavně i odhalit, že udělá takovouhle věc — to znamená být schopnej přečíst kód, který vygeneruje, v těch změnách toho kódu odhalit, že přistupuje k tomu úplně blbě, a musím mu říct jinak, ať udělá jenom to.

**Filip** `[00:24:41]`

A já jsem se na to vůbec nedíval v kódu, já se dívám na to, když přemýšlí — protože tam se dá třeba používat Cursor, tam se dá otevřít to thinking nebo něco takového a tam vlastně já podle toho vidím, jestli pochopil ten můj intent, ten můj záměr, a taky když tam sleduju, jak o tom přemýšlí, tak můžu zastavit a říct: počkej, stop.

**Michal** `[00:24:45]`

Jo, jo, jo. To je dobrý. Já se přiznám, že jako mu dělám druhý oči, že dělám vlastně code review těch změn velmi často, ale nekoukám na to, jak přemýšlí, protože to dělám většinou u toho něco jiného, nebo běží víc takových tasků.

**Filip** `[00:25:14]`

No, já teda taky, ale když už to začne dělat nějaký divný věci, tak se dívám pečlivě. Líbilo se mi, jak teďka někdo psal, že dává na konci promptu — potom co to děláš, tak tvojí práci zkontroluje Codex — když to zadává Claudovi. Že to řekne na odčenčujeme. Pozor, takový pozor, dostaneš pak kontrolu od konkurence. Ne, určitě to pomáhá a myslím si, že to systémový myšlení je klíčový ve dvou věcech. Jednak je takový to jako proces decomposition, že mám nějaký nápad a vím, že když ho rozpadnu trošku, jedu step by step, tak je to lepší. A pak je to někdy i přesně jako zadání toho, co chci, že to jako jsem schopen tohle formulovat. A někdy já nechávám AI, ať sama navrhne — řeknu ten cíl, ať sama navrhne — a někdy vím, že ten můj postup ze zkušeností nejlepší, tak budu 1, 2, 3, 4.

**Michal** `[00:26:04]`

Přesně tak, ale dobrý — jako to plánování, ten plánovací režim, já ho mám docela rád, protože někdy mi otevře obzory, který mi nenapadly.

**Filip** `[00:26:11]`

Přesně, jo. Já jsem teďka viděl na LinkedInu, někdo psal, že se shodli s programátorem, že to je jako zbytečný balast. Pro mě je to vizualizace toho, co chci udělat. A nějaká kontrola. A přesně — častokrát mě teda napadne nějakej nápad, který jsem tam třeba neměl nebo neviděl.

**Michal** `[00:26:26]`

Přesně tak.

**Filip** `[00:26:27]`

Hmm. A co používáš za nástroje a za modely?

**Michal** `[00:26:29]`

Ale vlastně Anthropic téměř výhradně. Ještě před dvěma týdnama jsem měl předplacený OpenAI, ale končila mi subskripce — já jsem měl asi za 50% ceny — a řekl jsem si, dokud mi nedají znovu aspoň 50–60% slevu, tak si asi to neobnovím.

**Filip** `[00:26:44]`

Takže nedali.

**Michal** `[00:26:45]`

A tak oni to vědí, já vydržím.

**Filip** `[00:26:47]`

Jo jo. A Anthropic dostaneme, takže...

**Michal** `[00:26:50]`

Dostanem. Anthropic mi vyhovuje víc. Na kódování vysloveně Claude podstatně víc než Codex. Nevím, čím to je. Je to možná i tím formou komunikace, tím přemýšlením, ale spousta lidí to takhle má, nedokáže úplně popsat, čím to je, ale sedí jim to trochu víc. A přijde mi, že i ty výstupy jsou mnohem častěji na první dobrou. Nebo na třeba druhou dobrou, ale na Codex se dostat k tomu výsledku trvalo.

**Filip** `[00:27:16]`

Ale obvykle s chybou. Ano, každý ten model má osobnost svoji — to znamená každému vyhovuje něco jiného — a já jsem viděl takové přirovnání, že Codex je jako seniorní inženýr, který všechno dvakrát promyslí a pak to postupně dělá, kdežto Claude je startupista, který je na Red Bullech a na kokainu a prostě jede, dokud se nezvládne.

**Michal** `[00:27:37]`

Něco na tom je, ale většinou ten výsledek je podstatně rychlejší s tím Claudem a je jako good vibes a velmi dobrý. Sorry, Codex jsem říkal Claude.

**Filip** `[00:27:43]`

Sklo, jo jo, ne určitě. A mě — já mám pocit, že mě daleko víc chápe a je to přesně i ta — i ten styl komunikace je pro mě daleko příjemnější. A vždycky říkám lidem, ať si vybírají — pokud si můžou vybrat model — ať opravdu dělají výběrové řízení, zkouší klidně na stejném use caseu, ať si vyberou ten, se kterým se spolupracuje dobře.

**Michal** `[00:28:04]`

Někdy je to i jako v divných věcech, které jsou podle mě snadný na odladění a z nějakého důvodu vůbec nechápu, proč třeba na Codexu s tím něco neudělali. Je to zkušenost řekněme měsíc — teda rádím, jak je to v ten svět je strašně rychlej, tak to už možná neplatí. Codex se ptal na potvrzení každé operace, kterou chce dělat. Claude v tomhletom byl mnohem inteligentnější — dokázal zgrupovat některé typy dotazů pod jedno permission. A druhá věc je, zeptal se vlastně na konci dne podstatně méně. Jo? Zatímco Codex se ptal absolutně na všechno a bylo to neuvěřitelně otravný, protože člověk furt mačkal like yes, yes, yes. Teďka třeba má Claude už i ten automatický režim, tak to je úplná paráda. Ten se mi líbí moc.

**Filip** `[00:28:49]`

No, já teda používám ten auto mode od začátku, hodně zálohuju, a mně na to nemám odvahu. No tak já samozřejmě to nepoužívám na nějaký rozsáhlý databáze, nějaký kód, který má miliony řádků — já to používám primárně na znalostní práci a tam mi to je jedno, protože vždycky to dokážu vrátit, takže to je úplně něco jiného. Ale je fascinující, když někdo neví, že si to může zapnout, a pak sleduji, že opravdu třeba má ten Cursor nebo něco a pořád jako potvrzuje — já bych se úplně zbláznil, bych to dělat.

**Michal** `[00:29:23]`

Ano, ano, přesně tak.

**Filip** `[00:29:25]`

No a teďka třeba kolegyně tady Hanka naše fialková tak říkala, že si přinstalovala Macbook a že jí to nějak automaticky schovalo všechny soubory z plochy někam, a že si právě myslela, že jakože vibe coding udělá něco, protože ona dělá v Claudovi hodně — že dostala málem infarkt, když přišla najednou na tom počítači, že nebylo...

**Michal** `[00:29:44]`

Jo, to se stává no, tohle je hezký, tohle je hezký.

**Filip** `[00:29:48]`

Ty tam zmiňuješ ještě jednu tezi, se kterou já souhlasím, ale chtěl bych se o ní víc pobavit — ty jsi tam psal, že tvůrci dokumentace a buď projektáci nebo produkťáci budou důležitější než kodéři.

**Michal** `[00:30:02]`

No, na konci jo. Minimálně je to takhle — jako my jsme na konci dne, ale vlastně i na tom počátku... Jo, dneska ve velkých software housech je tým analytiků, který udělají přesné zadání a pak ho odají těm chudákům programátorům, co to prostě podle UML diagramu musí namalovat. Tahleta skupina lidí úplně zmizí, ty analytici nějak zůstanou částečně, ty programátoři zmizí úplně. Nejdřív tedy dělali tuhletu relativně mechanickou práci, ale vlastně se tím říká, důležití budou ty lidi, který to zadání dokážou napsat, a to zadání je vlastně dokumentace. Protože dokumentace jako taková už nebude existovat. Ta dokumentace vlastně bude ve formě zadání.

**Filip** `[00:30:37]`

Jo. Jo. Přesně. A stejně tak to bude taková agilita na steroidech, protože ten feedback loop bude desetinásobně rychlejší.

**Michal** `[00:30:51]`

Přesně tak.

**Filip** `[00:30:52]`

Že ty to jako uvidíš a já se...

**Michal** `[00:30:54]`

Má to svý, ale, jo? Ty asi taky používáš Clauda?

**Filip** `[00:30:57]`

Uh-huh. Už dělám.

**Michal** `[00:31:00]`

Rychlost updateu Clauda je už docela vysoká i na mě. A mě nevadí dvakrát za den ho updateovat, ale je to opravdu obrovský. Je vidět, že sami Clauda používají, že jako jedou jak diví. A myslím si, že je pomalu čas nejenom pro lidi jako jsme my, který s těmi novinkami pracují hodně, ale i pro lidi třeba z větších korporací nebo který potřebují větší stabilitu, mít minimálně nějaké dva branche — jeden, který bude stabilnější a bude se updatovat třeba jednou za 14 dní nebo za měsíc, a jeden, který jede fast. Protože ty změny nejenom chování, ale i přidávání features jsou tak obrovský, že se to nedá vůbec

**Filip** `[00:31:37]`

to

**Michal** `[00:31:37]`

jinak.

**Filip** `[00:31:37]`

Se nedá, no. To se nedá. Já jsem to myslel i tak, že klasicky když se dělal nějaký projekt, tak se nakreslily nějaké wireframy, pak se to uživatelsky testovalo, pak se to programovalo a tak dále — to znamená, že přijde, že to trvalo strašně dlouho. Dneska opravdu ten prototyp uděláš hned. Uděláš první verzi hned a pak to iteruješ. Můžeš vlastně do nekonečna to měnit za pomocí AI. A já jsem teď dostal dotaz od jednoho účastníka programu, který říkal, že chce dělat nový systém pro call centrum. A že by chtěl nechat, ať si ti lidi sami navrhnou, jak by to mělo fungovat. Ale že se trošku bojí, že vlastně je to nenapadne, jak by to mělo vypadat. A já jsem si uvědomil, že to je pro mě ta největší přidaná hodnota i pro mě. Že já to udělám tak rychle, tu první verzi, a pak uvidím okamžitě, jak bych chtěl, aby to fungovalo. A toto teďka s ním řeším — jak vlastně udělat, klidně na začátku to může být na nějakých datech nenapojených na systémy, a že bychom fakt jako vibe-codovali to, že se udělá mega rychle první verze a tu dáme těm operátorkám, ať ony si říkají, a bude tam někdo, kdo to bude víceméně v reálním čase ladit.

**Michal** `[00:32:49]`

Ale tohle každý, kdo má dodělané software na zakázku, tak zná, že když se to popisuje textově — to zadání, což je dneska typický případ, to je ve státní správě a v soukromé sféře už míň, ale bývalo to tak — tak vlastně pod tím textovým popisem si každý představí něco jiného. A pak se velmi často opravuje. Zrovna v pondělí jsem měl schůzku, kde jsem se bavil s člověkem, který má takovouhle firmu, a říkal: „No, my už jsme dneska v pohodě, my prostě na vibe codingu kódujeme ten prototyp, on je do značný míry funkční, není třeba integrovaný kam má,

**Filip** `[00:33:20]`

Ještě?

**Michal** `[00:33:20]`

ale jako funkční. A my tu zpětnou vazbu a to zadání si díky tomuhle vlastně upravíme mnohem rychleji, to znamená ta iterace stojí desetinu těch nákladů, které jsou na začátku.

**Filip** `[00:33:32]`

To je jako...

**Michal** `[00:33:32]`

A to je skvělý. Tohle je fantastická...

**Filip** `[00:33:34]`

Tohle je brutální. Nehledě na to, že i vlastně ty věci kolem toho — že ty můžeš se s tím zákazníkem bavit, uděláš si call, tak jenom vezmeš ten přepis a to použiješ jako součást pro úpravu. Všechny kroky v tom procesu jsou dneska mega rychlý,

**Michal** `[00:33:48]`

Přesně tak.

**Filip** `[00:33:48]`

ale to, co říkám často, je, že nejde o tu rychlost, jde o to, jak brzo se dostaneme k té zpětné vazbě, jak to bude hodné. No ale dostáváme se do oblasti, která řeší čím dál víc lidí — když sbírám frustrace v rámci mých programů, tak první týden je to, že nevím, co na co použít, a druhý, třetí týden se tam začnou objevovat: začínám narážet na limity, anebo to začíná stát dost peněz. A ty jsi napsal extrémně zajímavý text o tom, že AI je dotovaná a že zdraží, takže možná bude daleko levnější zaměstnávat lidi na některé věci. Já to vidím i u sebe — platíme hodně v poměru na to, jako co stojí člověk a co stojí AI, tak platíme hodně, a myslím si, že ty finance bude muset brzo řešit každá firma. Takže jaký máš pohled na současnou cenu AI? A jak to podle tebe půjde?

**Michal** `[00:34:46]`

Ta primární teze byla, že AI je teďka strašně levná a že podraží. A vycházím vlastně ze dvou hlavních důvodů. Jeden je čistě ekonomický — množství investic, který dneska jdou do infrastruktury těch velkých AI hráčů, se někdy musí vrátit. A to jsou investice, které jsou dneska desetkrát až stokrát větší, než byly předchozí investice třeba do cloudových technologií. Jo, prostě dřív, když se začal dělat nový cloud, tak se do toho dala miliarda dolarů, dneska na AI infrastrukturu létají desítky miliard vlastně během měsíců, malých let, a tyhle peníze se budou muset nějak vrátit. A ty se vrátí — samozřejmě bude nějaký rozsah, bude se AI používat skoro všude, na to se hodně sází — ale i tak při současné ceně se domnívám, že ta cena poroste. To je jeden důvod. Druhý důvod je taky ekonomický, ale z jiného hlediska. Kdybych já byl provozovatel AI systému, kterým nahradím člověka, který v dnešních cenách stojí 100 tisíc korun, a jeho nahradil aplikací nebo AI nebo Claudem, který stojí 4 000 měsíčně, tak vím jednoduchou věc — já to prodávám strašně levně. Ten rozdíl mezi tím, co mi nahradí člověka za 100 tisíc, je obrovský, a já vlastně ekonomicky si neříct o 20, protože pořád za 20 tisíc se mi to vyplatí. Takže vlastně když vezmu tyhle dvě teze dohromady, tak můj názor je, že od horizontu 4–5 let ta cena poroste nebo bude vyšší — třeba násobně, ne řádově, ale násobně — velmi pravděpodobně. A ono je to vidět vlastně už dneska. Od prvního dne, co vznikly, co se spustil OpenAI, rostla i cena za token — cena vlastně za slovo, které se tam zpracuje, jednoduše řečeno. A potom přišly Claude Code a podobné modely, které jedou vlastně na paušál. Moc neřeší, kolik tokenů se tam provaří za ten paušál, ale taky neříkají, kolik jich je. Je to taková skrytá hra.

**Filip** `[00:36:54]`

Máš limity, že jo?

**Michal** `[00:36:55]`

Jsou nějaké limity, ale nevím, jak jsou velký. Jenom vím, že se k nim blížím. A teďka už Claude Code mění svoje obchodní podmínky — a dřív co OpenAI to už udělalo... A OpenAI mění svoje obchodní podmínky tak, aby se nezneužívaly tyhle flat tarify a více lidi tahali na klasické tarify per token, což v konečním důsledku není nic jiného než, že zdražím tu službu. Akorát to nedělám tím, že zvednu cenu za tokeny. A druhá věc je, když se dneska kouknu, kolik mě stojí milion tokenů na špičkových modelech OpenAI nebo Anthropicu, tak je to desetkrát tolik, než stáli ty první modely, které byly v OpenAI dřív. Proč? Protože roste kvalita těch modelů, roste cena.

**Filip** `[00:37:33]`

No, já když se podívám na Artificial Analysis, což je přehled cen, rychlostí a různých modelů a inteligence, tak tam když se teďka podívám na cenu za milion tokenů, tak je to Claude Opus 4.7 max — 10 dolarů, na druhém místě GPT-4.5 — celých 6... už 40 % méně, jo, mezi prvním a druhým místem.

**Michal** `[00:38:01]`

To je divný, protože já vím, že v OpenAI jsou modely, které stojí 30 dolarů za milion tokenů, něco takovýho. Jestli se dobře pamatuju, já nepoužívám — já používám ty, které jsou za jednotky dolarů, o ty malé, menší. Jako tam mě překvapilo, že ty opravdu velký modely s velkým kontextem stále dostávají dost peněz.

**Filip** `[00:38:20]`

Jo, no, stojí mega. To nechtěj vidět, kolik já platím za svoji lenost, že používám všechno o- Claude Opus. Ale samozřejmě mě to přináší tu hodnotu, protože dělám zajímavý věci, zajímavý projekty. A ono — já jsem třeba v březnu poprvé dal přes 2000 dolarů za AI. Akorát mě to vlastně postavilo nový vzdělávací portál, postavilo jako milion věcí. To znamená, že ono se to zdá moc, ale kdybych to měl nechat programovat, tak to bude stát desetkrát tolik.

**Michal** `[00:38:49]`

No minimálně, a bude tě to trvat mnohem víc času a tobě to zabere méně.

**Filip** `[00:38:50]`

Minimálně. A já jsem to dělal po večerech, že jo, to znamená, že jenom prostě ve volném čase. Tak, nicméně — to jsem já a naše malá firma. Pokud mám firmu, která čítá padesát nebo dvě stě lidí, tak už je to velký téma.

**Michal** `[00:39:04]`

Na druhou stranu je docela těžký u větších firem ty lidi naučit na to, s čím vším jim vlastně jazykové modely pomůžou, protože oni pomůžou skoro každému, akorát chvíli trvá na to přijít.

**Filip** `[00:39:16]`

Zabere to hromadu času, než člověk přijde na to, aby to používal.

**Michal** `[00:39:20]`

A to naučení těch lidí na to, že tu můžu mít takového pomocníka, je docela velká mentální změna — a ty to znáš, protože když školíš takhle lidi, tak víš, o čem mluvím.

**Filip** `[00:39:28]`

Je to mentální změna, je to hodně o mindsetové intuici. Ale ta se buduje jenom tím, že s tím pracuju pořád.

**Michal** `[00:39:36]`

Ano, přesně, tohle se nedá udělat — o tom se nedá číst, tohle si člověk musí vyzkoušet.

**Filip** `[00:39:39]`

A ani to školení už dneska vlastně nefunguje tak, že by někdo celý den poslouchal. My to rozdělujeme hodně, dáváme úkoly, dáváme lidem, aby fakt pracovali, a spíš třeba to vzdělávání dneska děláme tak, že je koučujeme a dáváme jim zpětnou vazbu. To znamená, než že přijdou a budou poslouchat něco — dostanou zadání, na čem mají dělat, a pak my jim dáváme zpětnou vazbu, když říkají: „Tohle jsem zkoušel, tak to..." — protože jinak to prostě nejde. S tou cenou tam jsou zajímavé dva pohledy. První je, že já nevím, jestli ta cena neklesne — mimochodem. To byla jedna z mála věcí, ve které jsem se extrémně zmýlil. Jednak v mých predictions a jednak v knížce, kdy jsem napsal, že cena inteligence spadne skoro na nulu — a teď platím jak mourovanej. Ale Dario Amodei, CEO Anthropicu, říká, že je to extrémně nebezpečné plánovat tyhle velké investice, protože předpokládáš, že jednak je tam pomalejší adopce, než se ta technologie rozvíjí, a jednak hodně těch laboratoří předpokládá, že dosáhnou nějaké podoby AGI, kde už se to vyřeší v budoucnu. Ale ty, když máš ty capex náklady opravdu ve výši miliard dolarů, tak se můžeš seknout o pár měsíců nebo rok a vlastně ti to nevyjde.

**Michal** `[00:41:02]`

No, ale to je součást toho, o čem já jsem mluvil — proč ta cena roste — protože tam nelítají miliardy, ale desítky miliard, to je první věc. A druhá věc, což je obrovské riziko těchto capexových nákladů, je, že velké množství těchto peněz nejde do těch budov a datových center, ale do toho hardwaru, do těch grafických karet. Jenže ty jsou za dva roky staré, protože jsou pomalé, protože moc žerou, protože nejsou tak chytré — to znamená, že to je vlastně investice do skoro zboží, které za dva roky můžou vyhodit. Absolutně, jo, a to tu investici vlastně neustále prodražuje. Teď jsme vlastně v opravdu zůřivém trhu.

**Filip** `[00:41:46]`

Je to zůřivý trh, navíc na ten trh těch karet a těch technologií do dneška nejšlapavější není se svými technologiemi. A tak dál. A je zajímavé, že třeba Elon Musk — ať už si o něm myslíme cokoliv — tak teďka otevřel nějaké nové datacentrum, kde má 200 tisíc GPU, a otevřel to za šest měsíců.

**Michal** `[00:42:08]`

To jo, a na Intelech, jestli si dobře pamatuju — nebylo to na NVIDIA, ale na... A na druhou stranu, já myslím, že si dobře pamatuju — to už je jeho třetí pokus, že jako dvě zavřel nebo jedno skončilo. On jeden v půlce zastavil, protože zjistil, že je v tomhle pomalejší. Můj odhad je, že je asi rychlej. Co mě spíš překvapuje, je postoj Applu. Teď nemyslím v AI vůči klientům — který já považuji za naprosto skandální negativně — ale z hlediska jejich hardwaru, protože jejich hardware je vynikající, jo. Má naprosto neuvěřitelně dobrý poměr výkon/cena, spotřeba/cena. A je vlastně s podivem, že oni do tohoto serverového AI segmentu vlastně tolik nešlapou. Oni to vlastně prodávají — prodávají si ty svoje Apple mini a zdá se jim, že to stačí.

**Filip** `[00:42:12]`

Šest měsíců — mně to připadá fascinující, protože tady řešíme nějakou Gigafactory. A možná jo, možná s těmi personálními změnami, že z týmů odchází ten člověk, který má na starosti M-série procesory, a posouvá se do role nějakého directora celé té hardwarové divize — takže možná cítí, že tam je potenciál.

**Michal** `[00:43:13]`

Možná, že jo, protože tamhle... Tam zase výhoda je, že já mám doma třeba ještě M1 Mac mini. Ten stroj, kdybych na něm neběžel AI, tak pro běžnou práci je tak výkonný, že stačí. A na AI, na menší modely stačí bez problémů taky. Samozřejmě asi třikrát, čtyřikrát pomalejší než M4, M5. Ale upřímně řečeno, ten rozdíl mezi nimi je kolik? 8 set dolarů? To je fantastický.

**Filip** `[00:43:39]`

To je hustý. Já jsem — ještě když se dostanu, ještě poslední pár věcí k té ceně — tak samozřejmě nesmíme úplně jenom věřit těm lidem z těch laboratoří, kteří propagují to svoje. Ale myslím, že Boris Černý, tvůrce Claude Code, tak zmiňoval, že už vidí programátory, kteří mají snad spent ve vyšších desítkách nebo snad v nižších stovkách tisíc dolarů za den v tokenech.

**Michal** `[00:44:03]`

To jo, a teď je otázka, jestli je to dobře nebo špatně. Na to já mám relativně specifický názor, protože jeden člověk není schopný tak často měnit kontext. To znamená, ti, kteří takhle hodně spalují, tak mají prostě agentový swarm a ti agenti si povídají spolu a řeší ten problém spolu, opravují se navzájem — což v praxi znamená, že zdaleka nemusí fungovat dostatečně efektivně. A vlastně se tam pálí tokeny jenom proto, že jeden opravuje druhého.

**Filip** `[00:44:29]`

A...

**Michal** `[00:44:29]`

A pořád je to pořád. Jo, přesně tak. Já si přiznám, že tohodle nejsem velký zastánce. My když používáme v Hlídači vlastně Claude Code, tak fakticky děláme vlastně téměř — by se dalo říct — code review, protože mockrát se mi stalo, že ty první verze byly fajn, ale v okamžiku, když se potom do toho nasypala data a my jsme projekt, který musí být hodně optimalizovaný na výkon, protože pracujeme s obrovskými množstvími dat — takhle, ty prvotní návrhy nebyly dobré. A i automatické procesy, kdy třeba člověk řekne: hele, udělej mi optimalizaci na performance — tak typicky SQL dotazy, LINQ dotazy, to je specialita jakoby .NETu — tak nedokázal se optimalizovat a člověk ho musel hodně víc, hodně mu říct, co má dělat. Pak když už mu řekl, co je potřeba, tak to perfektně zafungovalo, ale byla potřeba ta znalost a ta zkušenost: hele, tohle nebude fungovat.

**Filip** `[00:45:25]`

To je zajímavé. Ono je to zajímavé v tom, že teď, když půjdu krok dál, když se tady tak bavíme, tak je hromada ajťáků, se kterými vlastně nemám tady takovou diskuzi. Jak vidíš rozdíly mezi lidma, co se týče používání AI? A není to opravdu jako u znalostních pracovníků, tak u ajťáků?

**Michal** `[00:45:46]`

Hele, nemám jako širokou zkušenost, že bych se bavil se stovkami lidí nebo je školil a tak — ty v tomhle asi budeš mít jiný pohled. Ono to trošku souvisí s tou diskuzí, co jsme měli předtím: ona ta adopce AI nebude tak rychlá, jak se zdá. My to teďka hodnotíme hodně podle nás, ale my jsme prostě těch 10 % populace, která jde po každé novince, každou chce vyzkoušet a je vlastně na čele těch inovací. A tak OK, to se zajímá. Ale rychlost, jakou my adoptujeme a používáme AI, rozhodně z normální populace takhle nebude. A já jsem to vlastně zmínil v jednom svých článků, kdy se říká software as a service — to je business, který končí, protože každý si ten software napíše sám.

**Filip** `[00:46:32]`

Jo, přesně. A to si dávají k použití software.

**Michal** `[00:46:33]`

Přesně, to je typický kepr z pravice kebuli, tohle to říká. A já si myslím, že ne, protože ono potom udržování toho softwaru taky zabírá — zabírá nějakou mentální energii, nějakou finanční, nějakou časovou — a lidi se zpátky vrátí vlastně k těmhle softwarům, ale oni už budou nabustovaný a budou víc otevřený pro to, aby mohli fungovat s agentama. A já si myslím, že ta adopce se vlastně začne zvětšovat právě v tom, kdy AI bude do určité míry skrytá v těch softwarech, který ty lidi budou používat, a ne vždycky ho budou používat vědomě, protože sami prostě jaksi nemají tu potřebu to takhle měnit. Je to podobné jako — vem si, jak dlouho můžeme diktovat do telefonu věci, aby to přepsalo do textu — a kolik lidí to používá, že vlastně to procento je relativně malý.

**Filip** `[00:47:26]`

Otázka je, jestli se to netransformuje na to, že dál si budeš prodávat práci ve smyslu, že AI udělá za někoho něco — protože třeba ve vašem kontextu dokážu si představit, že ty bys mohl nabízet, což asi nechceš, ale ty bys mohl nabízet jako agenta pro veřejné správy, který jim vlastně zkontroluje smlouvu, porovná, dohledá a tak dál. A ty vlastně jim budeš dodávat službu, nějakou práci, kde teoreticky nemusí ani do žádné aplikace se přihlašovat.

**Michal** `[00:47:57]`

Jo, teoreticky jo, a no, nemusí se přihlásit, ale musí mít nějaký interface nebo musí mít nějaké prostředí — třeba typicky svoji spisovku, ve které to bude dělat, která na to bude napojená. No, já jsem si vlastně jako takovou bokovkou, takovou víkendovou hračku udělal na webu — částečně na webu kódoval projekt, který se jmenuje AskLask — a řeším tím svou věc, svůj problém, a to je, že doma se mi začínají hromadit smlouvy na všechno možné a já vlastně mám tam několik aut, každé auto končí jinde, každá pojistka na každé auto končí jinde a tak dále, a furt mi buď na to musím myslet, nebo přehlédnu mail, který mi přijde, že budu odpojištěný, nebo prošvihnu nějaké termíny na obnovu, kterou jsem chtěl obnovit. Tak vlastně jsem si naprogramoval věc, která mi tohle hlídá, která mi na to upozorní. A to je podle mě přesně ono. Na pozadí běží AI, ona mi zpracuje tu věc, ale je to relativně úzce specializovaná služba, která mi dá funkci na to, kterou chci. To, že na pozadí používám AI, vlastně není důležité. Důležité je to, co to na konci bude dělat. Takže podle mě vlastně jenom AI nám dneska přinese vyšší kvalitu života tím, že ty výstupy od podobných služeb, které byly třeba před pěti lety problematické naprogramovat, jsou dneska mnohem snadnější naprogramovat, a tím pádem doručit lepší kvalitu.

**Filip** `[00:49:10]`

Což mimochodem i — jedna z věcí, kterou se snažím hodně akcentovat u firemních klientů, že to není jenom o tom, že si zjednodušším práci, ale že kolegům dodávám lepší výstupy, lepší podklady. Kvalitnější. Já teďka hodně vytvářím — mám na to vlastně takovou zkratku všude — že používám koncept idea file. To znamená, že když něco dodávám kolegům, něco po mně chtějí, tak já nechám Cursor, ať to připraví, a on tam je. Tam je idea file. A ten idea file popíše záměr, popíše vlastně jenom kde jsou data, a nechá už na AI protistrany, aby si s tím poradila. A je úplně jedno, jestli to někdo otevře v Cursoru, v Claudovi nebo v ChatGPT. A vlastně cítím, že s tím, jak jsou ty modely chytřejší, tak fakt už nemusíš psát úplně do detailu ty prompty. Už stačí zadat ten intent a k tomu dát ty data a kontext. A ten člověk už si to pak jenom dostane ode mě zároveň i zprávu, co tam najde, a oni už kolegové ví, že se to prostě hned hodí do svý AI. To bude fascinující.

**Michal** `[00:50:10]`

Ty jsi mi vlastně připomněl věc, která mě tak trošku štve na té současné fázi — řekněme hlavně těch kódovacích nástrojů — a to jsou skills. No, protože to je v ajťácké duši úplně hloupý, protože já textově mám popsat, co on má udělat. Takže já mu tam popíšu, když chci, aby mi prostě jako výsledek vygeneroval Wordovský dokument, tak mu tam napíšu: vem tohle, udělej tam tyhle grafické úpravy, dej to do téhle šablony a vygeneruj to jako Word — což v praxi znamená, že z toho skillu se vygeneruje Pythonovský skript, který se spustí, udělá ty operace. A to je nepřesný, protože ten Pythonovský skript při každém spuštění je jiný. To znamená, já nemám garantovaný, že to pokaždé bude vypadat stejně, protože je tam určitá variabilita. Ty jazykový modely nejsou deterministický. Když něco není deterministickýho, tak ajťácká duše trpí, protože když mu to řeknu jednou, tak to má pokaždý udělat stejně. Což je by the way podle mě jeden z důvodů, proč třeba adopce ve státní správě bude občas bolet, protože státní správa je hodně postavená na tom, že když tam hodíš pětikorunu, tak z toho vždycky vypadne to samé. Když tam hodíš tenhle vstup, to vždycky je ten stejný, protože zákony jsou napsaný deterministicky přesně, takže na vstup musí být stejný výstup. A ty jazykové modely tohle nevždycky splňujou. Nevždycky se dá vlastně říct, co se tam stalo, proč z toho byl takový výsledek. Takže na podporu procesu ve státní správě se určitě používat bude, ale na popsání a pořešení celýho workflow si myslím, že to ještě chvilku potrvá.

**Filip** `[00:51:49]`

Na druhou stranu státní správa má spoustu věcí, který by měla nějak dělat a nedělá, že jo.

**Michal** `[00:51:55]`

No, respektive takhle. Mně se strašně líbí, jak ve státní správě teďka všichni říkají nasadíme AI, nasadíme AI.

**Filip** `[00:52:00]`

Jo, jo, jo.

**Michal** `[00:52:00]`

Ono by stačilo, kdyby nasadili ty věci, které nenasadili za posledních 20 let, protože oni přebíhají dvě generace. Jako přeskakujou. A to taky nejde. Některé věci si člověk musí prožít, aby to udělal správně.

**Filip** `[00:52:12]`

Já osobně si myslím, že potenciál AI je v tom, že my můžeme trošku možná přeskočit v tom, že nám může daleko víc pomoct přianalizovat ten současný stav a připravit to, jak ten budoucí stav může vypadat a že to — automatizace, software, nová služba. To znamená, že ten člověk, který dělá nějakého analytika, tak najednou má daleko víc možností než předtím. A zase záleží na lidech a musí se s tím umět pracovat, ale druhá věc pak je — bude někdy stát chtít po dodavatelích, aby použili AI, a tím pádem aby dostal za svoje peníze větší hodnotu?

**Michal** `[00:52:53]`

No, nedávno se mě na to někdo ptal. Je to jedna z věcí, kterou já jsem si asi před měsícem napsal do seznamu věcí, které chceme dlouhodobě sledovat na Hlídači. My na Hlídači sledujeme jednu věc, která není moc známá, ale ušetřila tomuhle státu už 10 miliard korun. Říkáme tomu watchdog analytics. Jsou to vlastně vytažené, strukturované data ze smluv jako takových, taháme to machine learningem, máme to od roku 2018. Jedna z těch věcí, kterou tam taháme, jsou jednotkové hodinové sazby, které jsou v IT profesích — od projektového manažera, security, vývojářů a tak dále. A těmihle daty občas pomáháme v nějakých soudních sporech, že si to od nás někdo koupí, použije. Třeba u VZP jsme díky těmhle datům zastavili tunel za 8 miliard korun, protože tamní dodavatel DXC si řekl, vlož sumu 29 000 za den za jakoukoliv pozici — třeba juniorní programátor nebo helpdesk — a říká, že to je normální cena. My jsme vytáhli tyhle balíky z těch deseti milionů smluv a zjistili jsme, že jsou nejdražší na trhu úplně. A oni nám tvrdili, že ne, udělali jsme na to falešný znalecký posudek, my jsme ho díky těmhletěm datům rozdrtili a nakonec ta zakázka jako zmizela, díky bohu. A velmi podobně ušetřilo GFŘ miliardu, úplně vlastně stejným principem. A my tyhle data zpracováváme neustále dál, teď je budeme publikovat i víc veřejně, nebudou tak moc za paywallem jako jsou dneska. Ale jedno z věcí, kterou jsem si právě udělal mentální poznámku, je: hele, pojďme se za rok kouknout, jestli nástup vibe codingu a všech těchto věcí měl vliv jak na ty hodinový sazby, protože by mohl mít, tak zejména na objemy těch IT zakázek — jestli vlastně dostanu za méně peněz stejnou věc. A jak znám velké dodavatele v IT — oni mě milujou taky, my se milujeme vzájemně — tak myslím si, že oni nejsou příliš motivováni k tomu, aby s tou cenou šli dolů, protože ta konkurence tam není dostatečně velká na to, aby je někdo tlačil.

**Filip** `[00:55:01]`

Takže oni to sice budou používat, ale vlastně budou dodávat pořád to stejné za stejnou cenu.

**Michal** `[00:55:04]`

Budou si tím navyšovat ziskovost.

**Filip** `[00:55:07]`

V tom tě napadlo, že by mohlo být zajímavý — a když někdo ušetří státu nějaké peníze, že by dostal za to nějaký podíl — to by se, zlepšovat hospodaření ve firmách, že když někdo chce, to je tak, že když někdo zlepší něco, co opravdu přinese, tak dostane nějaký podíl za to, tam je přímo tým, který se tím zabývá, což by bylo zajímavý, motivovalo lidi hledat úspory.

**Michal** `[00:55:16]`

To by mi taky líbilo, ne? Ano. Já myslím, že tohle by bylo skvělé. Ono to má samozřejmě i tu odvrácenou stránku, že někdy by se řezaly věci, které se řezat nemají, aby si člověk šáhnul na procesy, ale obecně ten princip je dobrý, protože to je dobrá motivace. A my bychom měli vyřešené rozpočty na takových třeba 50 let dopředu.

**Filip** `[00:55:50]`

My se trošku dostáváme — nebo celou dobu se bavíme hodně o AI, bavíme se ale i o datech. To znamená, je tady stát, který má hromadu dat, částečně ho zveřejňuje, částečně ne. Co si myslíš, že z hlediska dat, z hlediska AI, z hlediska digitalizace by bylo dobré udělat ještě v následujících pár letech, aby se v Česku — abychom mohli říct, že to tady funguje digitálně?

**Michal** `[00:56:12]`

Co je? Dobrý, tak další hodinka povídání. Já to vezmu velmi stručně. Největší...

**Filip** `[00:56:30]`

A promiň, já budu hledat paralely do soukromého sektoru.

**Michal** `[00:56:34]`

Ono je to stejné. On sice v těchto věcech by se měl chovat jako soukromý sektor. Ten důvod, proč se tak nechová, je motivace. Soukromý sektor má motivaci zlepšovat svoji efektivitu, protože ho tlačí konkurence, protože ho tlačí trh, nebo chce mít vyšší zisk, ziskovost, takže potřebuje snížit své náklady, aby mohl prodávat za stejnou cenu s vyšším ziskem atd. Stát tuto motivaci nemá, protože nemá konkurenci, nemá konkurenta, všichni ho musí používat, ten monopol je zřejmý. To znamená, motivace lidí ve státní správě dlouhodobě za těch 30 let je být safe, být jako nejvíc, hrát to na jistotu, neudělat chybu, a princip neudělat chybu je přesný opak toho, pojďme dělat nějakou inovaci, protože inovace přirozeně přináší chyby, ale taky přináší ty zisky, které přicházejí s tou úspěšnou inovací. Tak to je to úplné jádro.

**Filip** `[00:57:29]`

Mhm.

**Michal** `[00:57:29]`

To, co by stát měl udělat z hlediska dat, je začít pracovat s daty, která má a která poskytuje i navenek tak, aby byla skutečně užitečná. Dneska velká část těch dat se publikuje, protože musíme.

**Filip** `[00:57:43]`

Mhm.

**Michal** `[00:57:45]`

Ale nepublikují se způsobem, kdy velmi drobná změna by způsobila dramaticky vyšší užitečnost těch dat. Já to řeknu na obchodním rejstříku. Obchodní rejstřík obsahuje všechny firmy, obsahuje tam všechny osoby, které jsou ve statutárních orgánech, dozorčích radách atd. A ty osoby jsou v obchodním rejstříku identifikované jménem, příjmením a datem narození. V České republice, protože jsme relativně malí, tak riziko, že se někdo jmenuje stejně a má stejné datum narození jako ten samý člověk, je relativně nízké — takových lidí je asi 30–40 celkově — ale i tak nic nebrání tomu, aby v obchodním rejstříku existoval unikátní identifikátor toho člověka, aby se dalo říct, tenhle ten člověk je jiný člověk, který je u téhle firmy. Dřív se na to používalo rodné číslo, GDPR řeklo, že rodné číslo se na to použít nesmí.

**Filip** `[00:58:36]`

Yes.

**Michal** `[00:58:36]`

Ale mít na to nějaký jiný jednoznačný identifikátor by bez problému umožňovalo dělat kvalitnější analýzu nad těmi daty. Stát to neudělá a udělat to nechce, absolutně bezdůvodně. Velmi podobně to jde navázat kamkoliv dál — na dotace. Problém, který my řešíme s dotacemi, je, že prostě jednu dotaci najdeme klidně v pěti, v šesti datových zdrojích a v každém je označená jinak. Takže my na konci párujeme tak, že koukáme na popis, koukáme na období a koukáme na částku, a když se tyto věci nějakým způsobem pohybují, že jsou blízko sobě, tak je vysoká pravděpodobnost, že je to stejná dotace, a ty duplikace smažeme. Ale nikomu by nebránilo udělat jeden identifikátor, který by byl napříč těmi databázemi, který by byl jednotný, a my bychom spárovali prostě jeden primární klíč. Ten stát nemá žádnou motivaci tohle změnit, protože vlastně většina těch hráčů buď to nezajímá, anebo dokonce ani nechtějí, aby docházelo k takovému propojování dat, protože to je nebezpečné. A stát, kdyby byl chytrý, kdyby přemýšlel nad tím, jak dodat lepší službu — což neznamená jenom dát lepší data, ale taky to znamená líp s těmi daty pracovat, líp přemýšlet nad tím, které dotační programy jsou efektivní, jestli má cenu všude stavět rozhledny nebo budeme stavět něco, co je opravdu užitečné, a měřit dopad té dotace — tak by se choval jinak. Ale tím, že měřit dopad je trochu nebezpečné, protože pak...

**Filip** `[01:00:00]`

Tak by se chovalo jinak. Ale tím, že měřit dopad je trochu nebezpečné, protože pak kamarádi si nemůžou pořídit ty hotely a ty penziony, tak se to neřeší. Takže vlastně my do určité míry narážíme na neinovativnost státní správy a taky na neochotu ty věci udělat pořádně.

**Michal** `[01:00:24]`

Já jsem říkal, že tohle celé by vydalo na esej o motivacích, že častokrát vlastně dáváme jiné incentivy, než jaké bychom měli dávat. Ale ty zmiňuješ stát, stát, stát — a otázka je, kdo to je ten, který by měl mít motivaci to dobře nastavit, protože já osobně si myslím, že pokud děláš ministra nebo se zodpovídáš za jakou vlast, tak samozřejmě primárně řešíš to, co máš v té gesci. Ale neřeší se to, co by zjednodušilo všechno ostatní, co by přineslo tu páku, tu leverage. To znamená, kdo by to měl být? Měl by to být premiér, kdo do toho šlape? Protože i to ministerstvo vnitra chce být trošku safe, nějak se nepouštět do nějaké velké věci s nejistým dopadem. Není tam trošku i takové to, že vlastně tady není někdo silný, kdo by řekl, že opravdu ten základ — data, systémy — se musí udělat dobře, aby každé ministerstvo pak mělo daleko víc zjednodušenou tu digitalizaci.

**Filip** `[01:01:22]`

My máme dva principy, které jdou proti sobě. Jedno je politická moc, která dostane mandát od voličů, že má udělat nějaké změny. A pak tady máme potřebu mít nezávislou státní správu. Že když přijdeš na ministerstvo, tak tady máš nezávislé úředníky, kteří se mají chovat podle zákona. A pak tady máš politiky, kteří jsou motivovaní udělat nějaké změny. A vlastně existuje do určité míry šedá zóna, která říká, do jaké míry ti politici můžou těm úředníkům přikázat, co mají dělat. Ale úředník má mantru. Úředník říká, já můžu dělat jenom to, co je napsané v zákoně. Takže ta páka pro ty politiky je: změním zákon a ti úředníci se začnou chovat jinak. Jenže v zákoně není všechno. Takže jak vlastně na to? Ten politik, v mém vnímání, je někdo jako lídr. Pokud se svým úzkým týmem je lídr, ukáže směr, kterým chce jít, čeho by chtěl dosáhnout, a to ministerstvo by mělo být funkční úřad, který umožní těm politikům se realizovat. Ale ministr není zodpovědný za funkčnost toho ministerstva. Za funkčnost toho ministerstva by měl být podle mě jednoznačně zodpovědný člověk, kterému se říká státní tajemník. To je nejvyšší úředník, takový ten Sir Humphrey. Jenže státní tajemník dneska podle zákona je do značné míry zodpovědný jenom za politiku zaměstnanosti, jako za HR,

**Michal** `[01:02:51]`

Mm-hmm.

**Filip** `[01:02:51]`

ale není zodpovědný — a měl by být podle mě — za to, jestli ten úřad funguje efektivně, jestli jsou tam dobře nastavené procesy, jestli se měří, jestli se vyhodnocují, jestli jsou nějaké incentivy, aby se ti lidi zlepšili, nebo je to vůbec nezajímá. A tím, že do toho nikdo netlačí... Já jsem velmi oblíbený u státních tajemníků, protože já říkám, hele, to jsou lidi, kteří dostávají svých 180 měsíčně.

**Michal** `[01:03:15]`

Mhm,

**Filip** `[01:03:15]`

To jsou špičkoví, nejšpičkovější úředníci, a oni mají být zodpovědní za to, že ten úřad maká tak, jak má.

**Michal** `[01:03:21]`

Mhm,

**Filip** `[01:03:21]`

A pokud ten úřad nemaká, tak je to jednoznačně jejich chyba. Pokud se v tom úřadě neměří — jakože se neměří vůbec nic na našich ministerstvech, jak ten úřad funguje — tak je to chyba jenom jejich, nikoliv toho ministra. Oni to strašně neradi slyší,

**Michal** `[01:03:34]`

mhm.

**Filip** `[01:03:34]`

protože to znamená vlastně... No vlastně musíme nabourávat ty 20 let staré principy, které se tam postupem času nějak vytvořily a ze kterých jsme sami zešli. Tady je to těžké, ale tuhle změnu my musíme udělat, jinak tenhle stát prostě přestane fungovat.

**Michal** `[01:03:50]`

A spadá se tam taky někdo ze služebního zákona?

**Filip** `[01:03:54]`

Ano, to není nejvyšší. On je vlastně služební...

**Michal** `[01:03:55]`

Že je to zákon, jinak jednoduše nějak vyměnit, ne? Dobré.

**Filip** `[01:03:58]`

Je to velmi obtížné. Dřív to bylo úplně nemožné. Teďka opravdu musí udělat velký průšvih nebo trestný čin.

**Michal** `[01:04:04]`

A bylo to?

**Filip** `[01:04:04]`

Pro mě třeba obrovské zklamání byl poslední státní tajemník — byl zvolen před dvěma lety. Já si nevzpomněl na jméno, omlouvám se. Byl to bývalý státní tajemník na ministerstvu školství a on jako nebyl špičkový státní tajemník, ale prostě vláda ho vybrala, že bude nejvyšší státní tajemník. A nejvyšší státní tajemník je prakticky neodvolatelný člověk, který má opravdu obrovskou ochranu, a je to člověk, který má kopat za úředníky, má kopat za to, že je nevyhodí jenom kvůli tomu, že mají špatný názor nebo že se posmívají Tůrkovi,

**Michal** `[01:04:36]`

Hmm.

**Filip** `[01:04:36]`

tak jak se to teďka děje. A on má za ně kopat. Tenhle ten státní tajemník v okamžiku, kdy byla zvolána Babišova vláda a řekla, my chceme změnit služební zákon, my ho chceme kompletně překopat, tak sklopil křídla,

**Michal** `[01:04:50]`

Nechal si vypsat výběrové řízení na ministerstvu školství od ministra Plagy, položil tu funkci, řekl: "Pá pá, mě to nezajímá," a vyhrál to výběrové řízení, které bylo jemu na míru udělaný na VŠE, a je teďka prostě běžný úředník na VŠE, který má smlouvu na pět let, jo, protože tam se soutěžuje jednou za pět let. To je člověk, z kterého asi nemůžu nikdy vážit, protože on odešel z té potápějící se lodě, kterou on považuje za potápějící, že chtěl změnit ten zákon. Odešel jako první, a byl to kapitán. Odešel jako krysa, odešel jako první místo, aby bránil všechny ostatní.

**Filip** `[01:05:14]`

Proč? Přesně tak. Má backup v zákoně, že ho to chrání.

**Michal** `[01:05:28]`

Přesně tak. To znamená, z mý strany jako absolutně selhal na tu roli, kterou měl splnit, a já ho nemůžu vážit. A problém je, že jsme za tuhle... Tu za dob, vlastně co existuje služební zákon, což je tuším od roku 2015, měli tři státní tajemníky a myslím si, že jenom jeden z nich byl alespoň trošku nadprůměrnej, ten druhej.

**Filip** `[01:05:52]`

Takže je to o lidech a...

**Michal** `[01:05:54]`

Je to hodně o lidech a o ochotě jít do nějakého i jako rizika a nekonfortu...

**Filip** `[01:05:58]`

...nekonfortu, nekonfortu, což mě přivádí k poslednímu tématu. Ty jsi vyzkoušel nejenom... Jsi podnikatel, investor, si aktivista a byl jsi i politikem. Co tě překvapilo nejvíc?

**Michal** `[01:06:14]`

Ano. Nemůžu říct, že mě to překvapilo, jako spíš, protože jsem čekal, že to nastane, spíš mě to zamrzelo. Jedna věc je, že v okamžiku, kdy se stanete politikem, tak média na vás začnou koukat jako na absolutně toxického člověka. Takže na mě se najednou přestalo koukat jako na člověka, který rozumí e-governmentu, který rozumí IT, který dělá protikorupční věci, a koukalo se na mě jako na někoho toxickýho, na kterýho si musíme dát pozor a nesmíme mu věřit, protože on je teďka politik. To je jedna věc. To si myslím, že je obrovská škoda.

**Filip** `[01:06:56]`

To je problém.

**Michal** `[01:06:57]`

Je to do značný míry chyba i médií, protože ono to odrazuje slušný lidi chodit do politiky. Pak tam vydrží jenom lidi, kteří jsou ochotní znášet řekněme tu toxicitu. Pokud se to toho prostředí... Ale my bychom naopak potřebovali, aby v politice byly ne desítky tisíc lidí, jako jsou dneska v politických stranách, ale aby tam byly stovky tisíc lidí, aby vlastně ta struktura lidí v politice co nejvíc odrážela strukturu běžné populace, a to dneska zdaleka není. Ta toxicita je hodně vysoká. A druhá věc, kterou já jsem měl osobně, a to se týká všech stran, nejenom pirátů, kde jsem byl já, ale týká se to kompletně všech stran, je, že člověk musí počítat s tím, že v rámci politické strany nebojuje jenom proti politickým protivníkům, ale že určitá fáze bude probíhat i vnitřně, vnitrostranicky. A to už někdy bývá trochu náročnější, protože vlastně od svejch je někdy těžší ty rány přijímat nebo být ochotnější zpátky udílet, než vůči těm řekněme politickým protivníkům. Ale ono to říkal, někdy je to náročná role.

**Filip** `[01:08:06]`

On to říkal v jednom rozhovoru, myslím, že to byl Mirek Topolánek, kde říkal, že vlastně když se stal Petr Fiala předsedou, tak měl vlastně ty opravdu na začátku udělat všechny ty nepříjemný věci, které jsou nepříjemný vůči těm spolustraníkům.

**Michal** `[01:08:15]`

Ano. Protože zaprvé se na to zapomene a za druhý to je ta jediná příležitost, musí to udělat hned na začátku.

**Filip** `[01:08:25]`

Přesně. Jo.

**Michal** `[01:08:26]`

Přesně tak, a to samé platí i u vlády, a ono se to i v praxi ukazuje, že většinou vláda během prvních dvou let udělá ty největší změny, co se udělají, protože pak už jsou docela blízko volby a pak už se hraje na to, aby byl znovu zvolenej. Což je trošku nevýhoda tohoto demokratického principu, protože to vlastně někdy ty potřebné změny zbytečně brzdí. No, díky.

**Filip** `[01:08:48]`

Jasně no. Každopádně máš velkej respekt, že si do toho šel. Já tomu velmi fandím a občas si sám říkám, že bych do toho možná taky někdy šel, ale právě se bojím té toxicity a těch věcí kolem toho.

**Michal** `[01:09:03]`

Já jsem to měl komplikovaný ještě o jeden fakt, a to, že jsem byl vlastně zakladatel a ředitel Hlídače státu, že vlastně jako neziskovka, která kontroluje stát, která dělá politiky a je jako nezávislá v principu, nestranná. A já jsem se najednou stal jako součástí jedné z té strany, teďka, než mám jako by ne politické, ale obecně toho takového.

**Filip** `[01:09:25]`

Zvažoval jsi to hodně, jestli do toho víš?

**Michal** `[01:09:27]`

Vidíte, ono to bylo pro mě i malinko překvapení, protože já jsem nečekal, že se stanu... Já jsem byl členem strany už asi rok a půl a na volbách, po krajských volbách, to bylo dva roky zpátky, na podzim 24, tak já jsem vlastně pro podporu toho novýho vedení, který chtěl nějakým způsobem vnitřně tu stranu změnit — to bylo potřeba, protože to vnitřní fungování nebylo ideální — tak jako podporu jsem šel do voleb na místo. Nic předmětného, abych podpořil tady. A byl jsem zvolený, což mě trošku překvapilo, ale tak jsem řekl, že je to příležitost, musím v tom hrát, ale pro mě to znamenalo, že jsem okamžitě musel skončit v Hlídači státu jako ředitel, už jsem tam vlastně fungoval jenom jako technický člověk na IT, a velkou část svý energie jsem věnoval té politické straně. No a v okamžiku, kdy vlastně jsem na konci po volbách nebyl zvolený do parlamentu, tak jsem měl jen dvě možnosti. Věděl jsem, že nebudu poslanec. V tom nějaký příjem udál, ale nedává smysl, abych jakoby pokračoval v Hlídači v nějaký minoritní roli — chtěl jsem se vlastně naplno vrátit do Hlídače, a to znamenalo, že nemůžu zůstat politikem. Takže já jsem vlastně, když jsem vstoupil do politiky, tak jsem vlastně odřízl Hlídač, a když jsem z politiky řekněme vlastně neúspěšně vypadl a mohl jsem si vybrat, kam pokračovat dál, tak jsem si řekl: hele, já chci dělat svoji práci, která mě baví, ve které jsem dobrý, vrátím se do Hlídače. Ale bohužel to znamená, že musím odříznout politiku. Takže jsem vlastně musel skončit jako místopředseda politické strany a vlastně, abych tu nezávislost co nejdřív podepřel, tak jsem i odešel z pirátský strany, ale ne ve zlým. Řešili jsme si to, ale prostě byla to nutná daň za to, bohužel za tu práci, kterou dělám. Kdybych byl zedník nebo prostě autobusák, tak by tohleto rozhodování bylo podstatně jednodušší nebo bych to dělal dohromady. Jasně, přesně. To je nahoru úplně super, protože máte perfektní praxi.

**Filip** `[01:11:28]`

Jo,

**Michal** `[01:11:28]`

z oblasti, která tam vlastně moc není, protože tam bývají většina lidí, který

**Filip** `[01:11:32]`

Takhle, když si člověk projíždí kandidátky, že jo, tak tam jsou jako vlastně velmi různí lidé, no.

**Michal** `[01:11:36]`

Jsou tam velmi různí lidé, ale je pravda, že těch dělnických profesí je tam spíš méně než více. I když to budou samozřejmě — nebo ne dělnických, ale manuální.

**Filip** `[01:11:44]`

To budou manuálně pracující, tak to bude, že jo — elita v době AI, to bude elita.

**Michal** `[01:11:49]`

Naopak, dneska je nejlepší dělat manuální práci, protože za A ji AI nenahradí, nebo ne tak smrtelně

**Filip** `[01:11:55]`

Přesně tak.

**Michal** `[01:11:56]`

rychle, a za druhé, ono se v praxi ukazuje, že vlastně

**Filip** `[01:11:59]`

Že si dělají hromadu peněz, než ty řídíš. Fakt brutální.

**Michal** `[01:12:01]`

To je druhá věc, ale hlavně, že to vlastně chybí — že vlastně IT spoustu částí společnosti není schopné nahradit a fakt to musí udělat lidi, a to je v pořádku. Stejně tak to budou sociální služby, že jo, ošetřovatelství to bude mít především

**Filip** `[01:12:16]`

boom, protože

**Michal** `[01:12:17]`

prostě nás

**Filip** `[01:12:18]`

všichni budeme stárnout,

**Michal** `[01:12:20]`

nás důchodců bude hodně a nás někdo musí opatrovat.

**Filip** `[01:12:22]`

Já to hodně — no, je tady skvělá otázka, která se mi hodně líbí: co bys dělal, kdyby ti bylo 25 a chtěl bys vybírat svoji kariéru, chtěl bys něco změnit, chtěl bys, aby tvoje práce měla nějaký dopad — co bys si dneska vybral? Politiku, neziskovku, startup, medium?

**Michal** `[01:12:47]`

Jako kdybych se vrátil zpátky do 25. Mě to vlastně vyhovuje tak, jak jsem to měl. Já jsem začal — já jsem byl vlastně takovej ten typ mladý muž, který práci nehledá, ale vytváří.

**Filip** `[01:13:00]`

To bude na webu, tak ten citát, že jo?

**Michal** `[01:13:01]`

Já jsem ho měl dlouho na webu.

**Filip** `[01:13:02]`

To se mi líbí hodně.

**Michal** `[01:13:03]`

Jo, to je z básníků,

**Filip** `[01:13:04]`

A jo!

**Michal** `[01:13:05]`

to je z básníků.

**Filip** `[01:13:06]`

To tak zní, když to člověk řekne nahlas.

**Michal** `[01:13:08]`

To je z básníků a mě se to strašně zalíbilo. Já jsem vlastně podnikal od nějakých svých šestnácti. Ještě před revolucí jsme s kamarády prodávali vlastně software, různé takové drobnosti. Já jsem pak udělal software pro dělání rozvrhu pro základní a střední školy, s čím jsem žil potom ještě pár let po revoluci. Pak jsem toho nechal — a díky tomu se všem školám omlouvám a musí používat Bakaláře, protože to byla tehdy konkurence, byla horší — ale já jsem udělal Atlas, nebo jako jsem se spolu podílel vlastně s týmem lidí ze Springsu, vytvořili jsme Atlas, a tím se ze mě stal internetový člověk.

**Filip** `[01:13:46]`

Mm-hmm.

**Michal** `[01:13:47]`

No a já jsem vlastně poprvé byl zaměstnaný — nevím, asi — no, vlastně v konečném důsledku jsem nikdy zaměstnaný nebyl. Nejblíž zaměstnání jsem byl, když mě zaměstnal viceprezident Microsoftu ve svém startupu, který jsme spolu založili — já tam formálně byl zaměstnaný — hele, tak jako, to bylo nejblíž něčemu. Když jsem nechal být zaměstnanectví, tak mě to vlastně vyhovuje, protože já jsem si vyzkoušel tu soukromou sféru, vyzkoušel jsem si startupový svět, který mi byl hodně blízký. A potom jsem hodně vstoupil do inovací díky vlastním kontaktům, které jsem získal v Silicon Valley, a dělali jsme tady super zajímavé inovační projekty. No a postupem času — já jsem se vždycky snažil, služby, které dostávám, si nějak přizpůsobovat, aby byly dostatečně kvalitní i pro mě. A stát — v jednu chvíli jsem si říkal, hele, já chci bydlet v České republice, moje děti asi taky budou žít, tak pojďme zlepšovat ten stát. A začal jsem před nějakými 12–13 lety zpátky kecat do fungování státu a hlídat stát. Vlastně vznikla taková víkendovka, pak z toho vznikl takovýhle projekt.

**Filip** `[01:14:54]`

Klasika. Klasika. Já jsem se chtěl ještě zeptat na jednu věc související s tím, že čím dál víc lidí chce hledat něco, co má smysl — že mám nějakou práci a chci ještě třeba něco nového, chci nějaký vedlejší projekt. Co bys doporučil lidem, kteří se chtějí zapojit do něčeho nebo chtějí dělat něco, aby pozitivně ovlivnili své okolí, aby ten dopad nebyl jenom, že chodím do práce a vydávám peníze, ale že se prostě zapojím do toho veřejného života?

**Michal** `[01:15:25]`

Když se mě lidi ptali, tak já jsem vždycky odpovídal: začněte lokálně, u vás, kde bydlíte. I kdybych chtěl doma v ulici — co tam potřebujete změnit. Nebo já jsem třeba učil u nás na škole. Já jsem byl dlouho ve školské radě a furt se tam řešilo. My máme takovou progresivní ředitelku a ona říkala: hele, uděláme tady teď takový velký blok tříhodinový, kde si děti budou moct vybrat mezi 5–6 věcmi, které během těch tří hodin budou dělat. Já říkám: perfektní, tak jeden z těch bloků by mohl být robotika. To bylo 2017–2018. A ona: jo, jo — nějak se to napsalo, za půl roku přišla a říkala: no, tak jsme tam namalovali tu robotiku, ale potřebujeme někoho, kdo to bude učit. Tak nám to pojďte ukázat, jak to dělat. Tak já jsem nakoupil Lego Mindstorms, roboty, ještě nějaké další roboty, a tam jsme s dětmi dělali fakt fantastické projekty. A ty tři hodiny v kuse byly na to super, protože to byl velký blok, daly se dělat věci. A pak jsem tam učil i IT, protože jsem kritizoval, jak se učí IT. A to je typická věc — začít měnit to okolí u sebe. Škola je podle mě fantastická příležitost — prostě buď když tam mají nějaké volitelné bloky nebo kroužky pro děti, nebo prostě pomoct těm učitelům s nějakou expertízou. Prostě třeba ty rozumíš AI,

**Filip** `[01:16:36]`

A to je přesně ono,

**Michal** `[01:16:36]`

AI,

**Filip** `[01:16:37]`

no,

**Michal** `[01:16:37]`

tak prostě nabídni škole: hele, já vám budu učit pár hodin AI v rámci těchto předmětů — to je zase, každá rozumná škola na to skočí, a je to fantastický feedback úplně jiné generace, jak jinak funguje, a tak. Tak to je nejlepší způsob, jak začít. Já jsem vlastně dělal jak tohle lokální, tak jsem dělal ty systémové změny na

**Filip** `[01:16:59]`

mhm.

**Michal** `[01:16:59]`

úrovni státu, protože mě vždycky většinou zajímá, aby ten dopad byl co největší —

**Filip** `[01:17:03]`

Jasně.

**Michal** `[01:17:03]`

ne změnit jednu lokální věc, ale ten systémový dopad. Takže já jsem hodně inklinoval k těm celostátním tématům, ale tyhlety lokální mě strašně bavily, protože tam tu práci člověk hned viděl za sebou, a bylo taky

**Filip** `[01:17:16]`

pěkný. A zároveň tam, že jo, daleko víc pak vidíte těch příležitostí, co by se měly zlepšit systémově. Vyhovuje?

**Michal** `[01:17:21]`

Přesně tak, přesně tak, jo. Takže ta příležitost — podle mě ten okamžik, přičemž třeba tohle

**Filip** `[01:17:25]`

Tak zapojte se

**Michal** `[01:17:25]`

začít.

**Filip** `[01:17:26]`

do neziskovek,

**Michal** `[01:17:26]`

začít.

**Filip** `[01:17:26]`

do školství, prostě kdekoliv, kde vidíte.

**Michal** `[01:17:29]`

Přesně tak — neziskovky, školství, anebo je třeba aspoň finančně podpořit. To je taky jedna z variant. Kdybyste chtěli podpořit Hlídače,

**Filip** `[01:17:35]`

Hlídače — to je méno.

**Michal** `[01:17:35]`

státu stoprocentně. Stoprocentně dávám tam odkaz přímo.

**Filip** `[01:17:38]`

Děkuju, děkuju.

**Michal** `[01:17:39]`

My máme velmi malej rozpočet, takže každá koruna je znát a jsme za ní rádi a máme dneska nějakých asi 150–160 podporovatelů, který nám každý měsíc přispívají. Jestli zkusí padesát korunu a podobné věci, když byste se přidali, budeme moc rádi, pomůže nám to.

**Filip** `[01:17:53]`

Ale já vás, myslím, nepodporuji.

**Michal** `[01:17:55]`

No to je velká chyba.

**Filip** `[01:17:57]`

Já jsem se z toho vydobyl, tak krásný.

**Michal** `[01:17:58]`

no vidíte.

**Filip** `[01:17:58]`

Já musím napravit, tak napravím hned.

**Michal** `[01:18:00]`

To musíš napravit za těch deset let dohromady, víš?

**Filip** `[01:18:02]`

Nebudu to řešit příštím rokem, ne? Ale Michale, skvělý, díky moc krát.

**Michal** `[01:18:08]`

Je možná ještě jednu věc bych řekl — my jsme pustili věc, která byla hodně odvážný krok a my si za něj stojíme. My jsme pustili velký investigativní projekt, který se jmenuje Pastvina. Je to video-investigativní projekt, takže relativně drahý, a snažíme se tím vlastně nahradit ten nedostatek klasické investigace, takový ty klasický vůči státu, vůči velkým dodavatelům státu, která začíná chybět na České televizi, na soukromých televizích není vůbec. Takže jedna z forem je podpořit Hlídače, druhá z forem je předplaťte si Pastvinu — pastvina.cz. Nejenže se dozvíte super zajímavé věci, které se dít nemají v České republice a dějou se, ale současně podpoříte věc, která vlastně umožní veřejnou kontrolu vlády ze strany veřejnosti.

**Filip** `[01:18:54]`

To je velké téma, že kvalitní novinařina zůstává za paywallem.

**Michal** `[01:18:58]`

Přesně, no je to velký téma, ale ono to bohužel jinak nejde, protože někdo zaplatit musí.

**Filip** `[01:19:03]`

No jasně, jasně, a teď jsem viděl, že někde byli nějací tři novináři, kteří šli myslím na Donbas nebo někam, a mně to dává velkej smysl, takže určitě.

**Michal** `[01:19:10]`

Ono... Naším cílem je, aby ty věci pak nebyly za paywallem, my jo? Že bychom je chtěli mít na začátku za paywallem a postupně s nějakým zpožděním dát ven, aby je vědělo co nejvíc lidí, ale bohužel teďka vlastně potřebujeme se nastartovat — první dva roky jsou kritický, takže většina věcí za paywallem.

**Filip** `[01:19:26]`

No a nebo pokud se to dostane tady k panům Bártům a podobným, že by vás zasponzorovali.

**Michal** `[01:19:32]`

Už nás podporují, už někteří nás podporují, velká část z nich podporuje. Jak podpora přímo Hlídače — podpora investigativního takového projektu, tam jsou dárci trošku opatrnější, ne každý s tím chce být spojován. Nějakou podporu máme, teďka budeme mít velkou podporu od live supportu, moc děkujeme. Ale pořád potřebujeme víc. Celkový rozpočet Pastviny má vlastně podobný rozpočet jako celý Hlídač státu. To taky dělají čtyři lidi — vlastně tři redaktoři a nějaký back office, je to kolem čtyř a půl milionu korun. Takže potřebujeme nazbírat takovýhle rozpočet.

**Filip** `[01:20:10]`

Já to určitě dám do odkazu. Michale, poslední věc, která mě zajímá. Co budeš řešit teďka v roce 2026 — a vrátil bych se k tomu AI. Co jsou věci, které jako fakt řešíš dneska, máš je před sebou, chceš se jim zabývat, těšíš se na to, co přijde.

**Michal** `[01:20:27]`

To je prima otázka. My máme vlastně úplně od začátku — když před rokem a kousek vznikl koncept MCP serveru, tak jsme ho udělali. Máme nabídky.

**Filip** `[01:20:38]`

Tím propojením můžete napojit svoji AI na nějaký jiný datový zdroj, aplikaci, systém.

**Michal** `[01:20:43]`

Přesně tak. A ta technologie má nějaký výhody, nevýhody, tak tomuhle chceme věnovat nějaký čas. A druhou věc — připravujeme speciální projekt, taky vlastně díky podpoře Aliance Pro moderní stát, kde Honza Bárta a podobní...

**Filip** `[01:20:59]`

Přijde?

**Michal** `[01:20:59]`

podobní — to ne, to ne, to ne, tak... děláme projekt vlastně AI speciálních funkcí pro novináře, kdy vlastně pomocí AI jim umožníme dělat hlubší analýzy nejenom nad našimi daty, ale i nad dalšími daty, tak aby vlastně jejich práce a jejich dohledávání dat, případně investigativa, byla co nejefektivnější. A tím, že my ty data máme hodně pohromadě, máme hodně provázaný a máme hodně strukturovaný, tak pro ty AI agenty je tohle velká výhoda, protože se jim s tím dobře pracuje. Takže je to takový jakoby MCP server na steroidech.

**Filip** `[01:21:35]`

Protože jenom pro diváka a posluchače — představte si to tak, že se propojujete ve vašem AI, v Claudovi, v Cursoru s Hlídačem státu, to znamená, že se můžete ptát na dotazy a ten agent tam najde informace.

**Michal** `[01:21:48]`

Je to strašně jednoduché, stačí napsat třeba: řekni mi, jaké jsou smluvní strany Agrofertu a jeho podřízené se státem — a vlastně Hlídač státu poskytne ty data a ten AI agent se vizualizuje, udělá z toho srozumitelný report a vlastně vy během minuty dostanete report, kde vidíte, kolik desítek miliard to je na dotacích, kolik miliard je to na smlouvách a podobně. A takhle to jde dělat jakkoliv. A my třeba na Hlídači máme i vazby mezi firmami. Takže když by to člověk řekl: udělej mi to jenom s Agrofertem — tak samotná společnost Agrofert skoro žádný vztah se státem nemá. To, co má ty vztahy, je celá ta síť podřízených organizací a to my všechno vyčteme dohromady a dáme to těm agentům. A je to mnohem rychlejší, protože ten agent nemusí procházet i stovky těch firem jednotlivě. My mu ty všechny data dáme najednou, takže se s tím šetří čas, tokeny,

**Filip** `[01:22:42]`

Aha.

**Michal** `[01:22:42]`

peníze, a ty data jsou velmi přesné a kvalitní.

**Filip** `[01:22:45]`

A používáte to i k tomu, aby to bylo popsané daleko detailněji? A teď nemyslím jenom ty vazby, ale to vlastně, aby ten agent přesně nemusel procházet všechny ty data, ale měl zjednodušený přístup tady do toho druhého mozku, tady k těm datům.

**Michal** `[01:22:59]`

My máme na Hlídači věc, kterou budeme teďka pouštět — počítám tenhle nebo příští týden — jako tiskovou zprávu, říkáme tomu K-index. Dřív jsme to pojmenovali index korupčního rizika, to bylo trošku ostré pojmenování, takže teď tomu říkáme index klíčových rizik a vlastně tím měříme, jak je... Spotřeba lednice ABCDEF — tak podobně značkujeme jednotlivé úřady, tisíc

**Filip** `[01:23:25]`

Mhm.

**Michal** `[01:23:26]`

největších úřadů a státních firem, jak moc se vlastně hospodaří transparentně podle nějakých pevných metodik, pevných kritérií. A ono to je deset kritérií, která ne pro každého jsou srozumitelná, takže jedna z věcí, kterou budeme testovat — ne teď na to spuštění, ale v průběhu druhé půlky roku — je, že ty výsledky necháme okomentovat AI,

**Filip** `[01:23:44]`

Mhm.

**Michal** `[01:23:44]`

aby z toho byl srozumitelný výstup. A přitom to nebylo suché, že to je poskládaný řetězec, který jako programátor poskládá dohromady. A velmi podobně chceme pracovat s největšími smlouvami a největšími veřejnými zakázkami. Takže mnohem víc chceme využívat AI, který teďka máme. Máme teďka hodně odladěnou tu naši infrastrukturu, tak si s tím chceme hrát víc.

**Filip** `[01:23:47]`

Jo, jasně. Super. No pak to můžeš prodat, že jo, jako agenta, který to může dát v jiných zemích, v jiných...

**Michal** `[01:24:12]`

Můžeme to zkusit, no. Můžeme to zkusit.

**Filip** `[01:24:14]`

Super. Michale, díky moc a díky za to, co děláš, a budu se těšit na diskuzi. Čau.

**Michal** `[01:24:17]`

Díky za pozornost. Hezký den, čau.